Po ročním období výročních cen přichází festivalová sezona. Přinejmenším ve filmovém světě.
Už doběhly Dny evropského filmu, Academia Film Olomouc a celý Febiofest včetně regionálních ozvěn, ke konci se chýlí i plzeňské Finále, tohle úterý v pražském kině Ořechovka proběhne festival studentů teorie audiovize Zlatý voči, blíží se Mezinárodní festival pro děti a mládež Zlín, Karlovy Vary už dávno rozesílají tiskové zprávy.
Na animovanou tvorbu zaměřený AniFest, který se rozkročil mezi tradiční Třeboň a čerstvě objevené Teplice, startuje na první máj. Podstatnou část tamní soutěže českých animáků zabírá prvních čtrnáct dílů cyklu Evropské pexeso, jenž každou sobotu na ČT 1 před Večerníčkem rozšiřuje vědomosti dětí (i věkem pokročilejších, jen si to přiznejme) o zemích Evropské unie.
Za projektem stojí Maria Procházková (jejíž hraný film Kdopak by se vlka bál? v době uzávěrky tohoto článku bojoval o Zlatého ledňáčka právě na festivalu Finále), Michaela Bergmannová a celá paleta výtvarníků a animátorů.
Patří mezi ně například Noro Držiak, který mimochodem už řadu let vytváří znělku Febiofestu. Ano, český filmový rybníček je jen o málo větší než rybníky u anifestové Třeboně, ale v posledních letech konečně přetéká přes hráze do evropských vod. Tak třeba právě zmiňované Evropské pexeso: díl o Portugalsku byl vybrán do soutěže jednoho z nejdůležitějších festivalů animovaného filmu ve francouzském Annecy.
A protrhávají se i hráze mezi doposud poměrně pevně danými filmovými ohrádkami. Letošní ročník veledůležitého festivalu v Cannes, do jehož zahájení už taky stříháme metr, velmi překvapivě zahajuje snímek Vzhůru do oblak – první animovaný a první 3D film, kterému se v historii přehlídky dostalo té cti.
Před pěti lety tam získal Zlatou palmu Fahrenheit 9/11, první dokument po téměř padesáti letech od Cousteauova a Malleova Světa ticha – a dnes jsou dokumentů plná kina. Povede se něco podobného animákům? Jezděte na festivaly, a budete to vědět první.
O autorovi| Vojtěch Rynda, redaktor LN
