V rozhovoru pro Lidové noviny, který poskytl na dálku během svého současného pobytu ve Spojených státech, dojde řeč i na jeho roli při rozpadu Československa. A nechybí ani osobní vzpomínka na Václava Havla.
LN Jak by se vám líbilo, kdyby vás lidé oslovovali „pane prezidente“?
To je to poslední, o čem jsem přemýšlel. Koneckonců, rodina i přátelé by mi v soukromí určitě říkali tak jako doposud.
LN Byl jste poslancem i ministrem, dokonce několikrát. Proč vás politika neomrzela?
Před jedenácti lety jsem z politiky odešel s přesvědčením, že je to konečné rozhodnutí. Velké cíle jsme měli za sebou. Mám na mysli Evropskou unii, NATO, OECD a tak podobně. Viděl jsem, že se politické strany začínají spíš zabývat skupinovými a osobními zájmy. Byl jsem též unavený z pozornosti médií, veřejnosti a často neoprávněné kritiky. Jakož i z neustálého připomínání, jak se mi žije dobře za státní peníze. Měl jsem toho už po třinácti letech v politice dost. Absolvoval jsem čtyři volební kampaně, byl jsem třikrát ve vládě a chtěl jsem zkrátka žít svobodně. Vystoupil jsem dokonce ze strany, kterou jsem spoluzakládal (ze Slovenské demokratické a křesťanské unie – pozn. red.). Takže, jak vidíte, politika – tedy ta stranická – mě omrzela.
LN* A kdy vás vlastně napadlo kandidovat v prezidentských volbách?
V obou předchozích prezidentských volebních obdobích mě mnozí přemlouvali, abych sám kandidoval. Vždy jsem to odmítal. Momentálně ale na Slovensku vládne jedna strana a často používá praktiky smutně známé z období před rokem 1989. Nezávislé instituce se personálním propojením dostaly pod zjevný vliv jedné strany, strany jednoho muže. A tak se prezident, Nejvyšší kontrolní úřad, Nejvyšší soud, generální prokuratura a další vlastně stali jakýmsi novodobým ústředním výborem komunistické strany, která své mocenské a ekonomické zájmy šikovně skrývá pod názvem sociální demokracie (strana premiéra Roberta Fica se celým názvem jmenuje Směr – sociální demokracie – pozn. red.). Dospěl jsem k přesvědčení, že navzdory mému předcházejícímu vztahu k politice se budu ucházet o funkci prezidenta, který nebude hračkou v rukách žádné mocenské skupiny a bude svoji funkci vykonávat podle ústavy a zákonů.
LN Asi by bylo zbytečné se ptát, jestli cítíte proti Robertu Ficovi šanci. Řekl byste mi, že jinak byste do toho nešel. Anebo se mýlím?
Nemýlíte se.
LN A co si vlastně o Robertu Ficovi myslíte?
Po justičních vraždách v padesátých letech, po pronásledování a věznění československých bojovníků proti fašismu jen proto, že bojovali na západní frontě, po okupaci v roce 1968, po ponižující konsolidaci a normalizaci, mladý právník, který toto všechno musel vědět, podpoří zvrhlý, zločinecký režim tím, že vstoupí v roce 1986 do komunistické strany. Takhle může jednat jen úplný hlupák, anebo bezcharakterní kariérista. A pan Fico určitě hloupý není.
LN Znáte se s ním osobně? Tykáte si?
Osobně se známe přes dvacet let a vykáme si. Pravděpodobně to tak i zůstane.
Kdo je Milan Kňažko?
Zdroj: ČTK |
Celý rozhovor si můžete přečíst ve víkendovém vydání Lidových novin s přílohou Orientace.
