George Clooney představuje ve svých dvaapadesáti letech jednu z velkých jistot Hollywoodu. Coby herec dosáhl interesantně prošedivělý štramák hvězdného kreditu. Jako režisér, scenárista a producent se již několikrát osvědčil při výběru aktuálních témat. V roce 2006 zabodoval s dramatem Dobrou noc a hodně štěstí (oscarová nominace za režii a nejlepší film roku). A loni získal prestižní zlatou sošku za produkci komedie Argo.
Clooneyho aktivity mimo hereckou sféru jsou spojeny s Grantem Heslovem. Ten se podílel i na produkci a scénáři válečné tragikomedie, která právě přichází do českých kin. Autorská dvojice Clooney-Heslov ovšem právě Památkáři na své předchozí úspěchy nenaváže.
Bill Murray a Bob Balaban ve filmu Památkáři.
I tentokrát jde o příběh, který autoři vylovili z moderní historie: ta inspirovala i jejich předchozí filmy Milujte svého zabijáka a Dobrou noc a hodně štěstí (které režíroval Clooney), Muže, co zírají na kozy (jež natočil Heslov). V Památkářích se také kombinuje politické téma, které je odlehčeno komediálně. Také v tomto snímku je Amerika velmocí, jejíž zahraniční vojenské mise mohou mít přídech absurdity. A znovu se tu prosazuje clooneyovský čestný skeptik, který v hloubi duše věří v tradiční americké hodnoty.
Památkáři
Podklady k příběhu našli tvůrci v knize Roberta M. Edsela a Breta Wittera, mapující činnost speciální americké vojenské jednotky během druhé světové války. Skuteční "památkáři" vznikli z popudu restaurátora a muzejního kurátora George L. Stouta. Ten v roce 1943 inicioval vznik jednotky, jejímž úkolem bylo zachraňovat umělecké předměty, které nacisté během války na Hitlerův popud nakradli v okupované Evropě. Památkáři také chránili drahocenná díla, kterým hrozilo zničení jak ze strany ustupujících Němců, tak ze strany Spojenců.
Ve filmu se hlavní hrdina jmenuje Frank Stokes, hraje ho sám George Clooney – a je to přesně ten správný chlapík, který v čele party zapálených znalců umění dokáže v divoké přestřelce nasadit krk za Picassův obraz.
Jak zmarnit divácké naděje
Představa George Clooneyho a Granta Heslova o vlastenecké filmařské misi se zpravidla odvíjí od historických skutečností, upravených pro potřeby filmové podívané. Památkáři tak v zásadě nejsou nevěrní realitě, i když ji občas účelově zrazují. Například britským historikům vadila marginalizace významu anglických členů reálného památkářského týmu. Clooneyho záliba v klasických filmových žánrech (kterou projevuje také jako herec) vedla k tomu, že se Památkáři inspirují v hollywoodské klasice.
Příběh líčí sestavení týmu ve stylu Sedmi statečných: muži, které Stokes osloví. Všichni sice dokonale rozumějí umění, ale střílet neumějí. Pětice Američanů, jeden Angličan a jeden Francouz se však podle očekávání mění ve zkušené mazáky, kteří při postupu zdevastovanou Evropou sdílejí s obyčejnými vojáky všechny strázně války. Dva muži z týmu zahynou – a otázka, jestli zachráněná umělecká díla stála za jejich životy, je sice položena, ale vzápětí smetena ze stolu. Zbytek týmu pokračuje v práci a zachraňuje i díla, která měla pro padlé zvláštní význam: Michelangelovu Madonu a van Eyckův oltář, ukradený z chrámu v Gentu.
Cate Blanchett ve filmu Památkáři
Přestože v Památkářích nechybí bojová akce, líčí autoři také "detektivní" pátrání po ukrytých uměleckých pokladech. V tom hrdinům pomáhá francouzská agentka Claire Simoneová, která se v okupované Paříži infiltrovala přímo ho nacistického ústředí. Zatrpklá žena obviněná z kolaborace se nejdřív obává, že Američané chtějí nalezené cennosti odvézt z Evropy, a odmítá s nimi spolupracovat. Památkáři se tak neomezují jen na "klukovskou" hru na vojáčky, ale zkoumají i složitější historické skutečnosti. Mezi ty patří i soupeření hrdinů s obdobně zaměřeným sovětským týmem, kterým odváží nalezená díla do Ruska.
PamátkářiThe Monuments Men USA 2014 Premiéra 27. 2. |
V Památkářích je nashromážděno množství fascinujícího málo známého materiálu, na jehož základě by mohl vzniknout výborný film. Kupodivu k tomu nedošlo. Heslovova a Clooneyho koncepce postrádá silný, jednotící tah a tříští aktivity a přesuny hrdinů do nesouvislých epizod. Clooney s Heslovem si přitom už dokázali poradit s mnohem "nefilmovějšími" náměty. Ve vyprávění nechybějí napínavé situace, vtipné, odlehčující dialogy ani bezvýhradně sympatičtí hrdinové. Clooney – jako už mnohokrát předtím – v roli Stokese režíruje sám sebe a také další party obsadil skutečně hvězdně. Matt Damon, Bill Murray, John Goodman a Cate Blanchettová jsou herci, kteří dovedou svým hrdinům vdechnout uvěřitelnost i žánrový švih.
O to smutnější je skutečnost, že vyprávění nakonec nedrží pohromadě, nedojímá, nenapíná ani nebaví. Působí posléze jen jako elegantní vojenská přehlídka promarněných šancí. Vzhledem k tomu, co všechno George Clooney dokázal zmarnit, by zasloužil postavit před vojenský soud.
