Film vs. realita: 7 dní hříchů kombinuje historii s filmovou fikcí

První otázka, která diváka po zhlédnutí filmu napadne, je, jestli se vše odehrálo v sedmi dnech, jak naznačuje samotný název filmu. Rychlé přesuny herců z jedné vesnice do jiné a děj, který je nabitý zvraty, zanechává určité pochyby. Ve skutečnosti je jisté jen to, že pronásledování Agnes začalo prvního dne po skončení války.

„Pamětníci říkali, že utíkala před pronásledováním týden, ovšem nebyli zajedno v čase. Říkali týden, ale jestli to bylo šest nebo deset dní, těžko říci. Nemyslím ale, že je to pro pointu příběhu podstatné. Sedm dní je pro mne týden, navíc je to číslo šťastné,“ podotkl k časovému rámci filmu autor scénáře Josef Urban.

Místa, kde byly scény natáčeny, však již odpovídají oblasti, kde se příběh odehrál – tedy na Šumpersku a Hanušovicku. „Když se podíváte na mapu, zjistíte, že se Olšan skutečně pohyboval v prostoru mezi údolím Moravy  a Šumperkem. Jezdil na kole a vlakem, byl schopen všechny přesuny ve filmu uvedeným  způsobem zvládnout. To jsem si sám ověřoval, neboť uvedenou oblast dobře znám,“ vysvětlil Urban.

Milostný trojúhelník

Zatímco smíšené manželství Agnes a Jana je opravdu doloženo, postavu Marie tvůrci filmu oproti historickým reáliím poupravili. Ve skutečnosti nebyla nikdy milenkou Jana, ale pouze manželkou muže, se kterým se Jan dostal do sporu. Skutečnou příčinou nevraživosti tak nebyla žárlivost, ale majetkové neshody.

Pozměněná jména

Všechna jména aktérů byla ve filmu změněna. Výjimkou je jen ruský důstojník Uvarov, s jehož pozitivním vykreslením ve filmu měli někteří diváci problém. „Dialog, kdy Uvarov vyčítá Brachtlovi rabování a přikazuje mu vyšetření incidentů, vychází z konkrétního písemného záznamu. Je známo, kdo a co přesně říkal. Ví se také, že major neměl  Čechy příliš v lásce, neboť mu čeští legionáři na Sibiřské magistrále zastřelili otce,“ doplňuje Urban.

Ačkoli Josef Urban podotýká, že podobnost postav je čistě náhodná, krátce po uvedení filmu na plátna kin byli producenti žalováni ze strany jednoho z potomků, vnukem filmového Ditricha. Jeho dědeček se totiž prý jmenoval Dytrich a k závěrečné rvačce s Janem, při níž je postřelena Agnes, se údajně jen připletl a nebyl jejím hlavním aktérem. Podle producentů filmu měl Jiří Dytrich žádat jeden milion za každý odvysílaný den filmu. Řízení však bylo zastaveno, jelikož Jiřímu Dytrichovi nemohly být doručeny písemnosti. Důvod je zvláštní – jeho jméno nefiguruje v centrální evidenci obyvatel ani nikde jinde, na uvedeném bydlišti nikdy nepobýval. Server Lidovky.cz se s Jiřím Dytrichem pokoušel spojit, jeho telefonní číslo však bylo nefunkční.

Jak se to přesně odehrálo?

Josef Urban vycházel při konstruování příběhu Jana Olšana a Agnes především z výpovědí Karla Cvrka, který pracoval v roce 1945 v Šumperku na ONV. Jak sám Urban dodává, on i všichni klíčoví svědkové jsou již po smrti, a tak pravdu o osudných událostech na Šumpersku není možné dohledat. Zrovna tak, jak to bylo i u jeho předchozího filmu Habermannův mlýn. „Často mi bylo vytýkáno různými anonymy i historiky, že Habermannova kauza neproběhla tak, jak byla napsána a posléze natočena. Vždy jsem si v duchu říkal, jak to můžete vědět? To, že nejsou někde v muzeu doklady a výpovědi, přece neznamená, že neexistují,“ říká Urban.

Detailně zmapovat události a příběhy lidí, ke kterým docházelo bezprostředně po válce, je také pro historiky velmi problematické. „Ačkoli v poslední době je divoký odsun tématem, kterým se zabývá velké množství badatelů, zachytit přesně všechny příběhy lidí z pohraničí je idealistické. Pokud je stále ještě šance mluvit s pamětníky, dívají se na události ze svého úhlu pohledu podle toho, na čí straně tenkrát stáli,“ říká David Kovařík z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR.