Takové diskuse jsem zažila mnohokrát při projekci mých filmů se studenty na školách a vždycky to byl skvělý zážitek a inspirace.
Jsem ohromně vděčná společnosti Člověk v tísni, že systematicky pracuje na tom, aby se dokumentární filmy do škol dostávaly. Filmy nekončí svůj život televizním odvysíláním, ale žijí dál a pomáhají svými specifickými prostředky v poznání, zprostředkují jedinečné lidské zkušenosti, stávají se odrazovými můstky v další výuce. To jsem si uvědomovala při besedách na školách na konkrétních příkladech. Třeba film Hitler, Stalin a já vzbuzoval vždycky velmi živou debatu o neuvěřitelných událostech dvacátého století. Film o příběhu drogově závislých lidí zase zaujal mladé lidi zcela konkrétním přiblížením jejich způsobu života a každodenních problémů.
Je ohromně zajímavé pozorovat, jak aktivity festivalu Jeden svět a programu Jeden svět na školách sílí a mohutní a dostávají se do všech krajů České republiky. To je pro dokumentaristy velké povzbuzení do další práce.
O autorovi| Helena Třeštíková, režisérka
