Příběhy roztomilého rošťáka Mikuláše a jeho kamarádů, na kterých vyrostla už nejedna generace, se konečně dočkaly věrného a povedeného hraného zpracování.
Mikuláše netřeba představovat - stejně jako jedlíka Vendelína, siláka Albína, mazánka Celestýna a další hrdiny, jež před půl stoletím stvořili humorista René Goscinny a kreslíř Jean-Jacques Sempé. Mikulášovy patálie, jak zní český název nejznámější sbírky příběhů, patří mezi tituly, které se předávají z otce na syna. Goscinny a Sempé v nich dokázali zachytit archetyp klukovské party a zakonzervovat dětství tak, aby bylo přitažlivé pro všechny generace čtenářů.
Mikulášovy patálie patří k dílům milovaným a ikonickým, tvořícím kulturní dědictví národa i opečovávanou součást osobní paměti. U takových děl bývají namístě obavy, jak dopadnou jejich převody do jiných médií. Hrané adaptaci Mikulášových patálií se naštěstí podařilo převést svět jejich titulního hrdiny a jeho kamarádů na plátno až pozoruhodně věrně.
Film má chytře vymyšlený vypravěčský rámec: začíná a končí slohovým cvičením na téma „čím budu, až budu velký“. Díky němu se hlavní postavy ve svižné zkratce představí divákovi, který by je náhodou neznal, a zároveň navnadí ty, kdo znají Goscinnyho a Sempého příběhy nazpaměť.
I Polívka si z oka vypadl Klíčové a jistě nelehké bylo samozřejmě obsazení - a v něm měli tvůrci mimořádně šťastnou ruku. Všichni kluci typově přesně odpovídají svým předobrazům a hrají až nečekaně schopně. Snad jen Mikuláš v podání Maxima Godarta se zpočátku jeví jako příliš sladký andílek, ale po čase si na jeho tvářičku oko zvykne. Vychovatel Polívka (Francois-Xavier Demaison) je rovněž vybraný skvěle. Nejinspirovanější volbu nicméně představuje paní učitelka: Sandrine Kiberlain výtečně vystihuje všechny její polohy od hrané přísnosti přes občasné zoufalství až po láskyplnou starostlivost. Solidně je také ošetřena vizuální stránka, která diváka přenese v čase o padesát let zpátky a vytvoří milou vzpomínku na „staré dobré časy“. Za 50. lety se ostatně nostalgicky ohlížela už knižní předloha, přestože vyšla už v roce 1959. Hlavní vadou filmových Mikulášových patálií tak zůstává jejich epizodičnost. Jistě, je daná výchozím materiálem (který sestává z krátkých povídek), přesto se daly pospojovat elegantněji. Film se klopotně sune kupředu pomocí několika nepříliš povedených dějových linií v podobě Mikulášova mylného přesvědčení, že bude mít bratříčka, či nervózních příprav jeho rodičů na návštěvu tatínkova nadřízeného.
Zatímco celek se táhne, jednotlivé epizodky odsýpají svižně. Mezi nejvtipnější patří ta s lékařskou prohlídkou, jejímž vrcholem je vynikající, a přitom nenápadný gag s nebohým Celestýnem.
Některé gagy včetně tohohle jsou čistě vizuální: autorům filmu v čele s režisérem Laurentem Tirardem se poetiku předlohy podařilo přeložit do filmového jazyka. Úsporný a vtipný je třeba sestřih vzpomínek paní učitelky na katastrofální pokusy nacvičit s žáky kulturní program, obratně je vyřešená scéna, v níž si Kryšpín při návštěvě ministra ze všech sil snaží vzpomenout, která řeka protéká Paříží. Filmové Mikulášovy patálie jsou sázka na jistotu pro rodiče, kteří na Goscinnyho a Sempého textech vyrostli, i pro jejich děti, jež se na ně možná teprve vrhnou. Dospělí možná zaznamenají několik rušivých momentů, které z idealizovaného a do sebe uzavřeného světa předlohy vystupují (zmínka o „krizi v koloniích“, opilá maminka, banální zmínka z úplně jiného žánru „život šel dál“), jako celek je však Tirardův film důstojnou adaptací. Jakkoliv je slovo „důstojný“ to poslední, s čím bychom si Mikuláše a spol. spojovali.
***
Mikulášovy patálie
(Le petit Nicolas)
Francie 2009
Scénář: René Goscinny a další
Režie: Laurent Tirard
Kamera: Denis Rouden
Hudba: Klaus Badelt
Hrají: Maxime Godart, Valérie
Lemercier, Kad Merad, Sandrine
Kiberlain, Francois-Xavier
Demaison, Daniel Prévost a další
Distribuce v ČR: HCE
Premiéra: 10. 12. 2009
Mikulášovy patálie jsou sázkou na jistotu pro rodiče, kteří na Goscinnyho a Sempého textech vyrostli, i pro jejich děti, jež se na ně možná teprve vrhnou. Dospělí možná ale zaznamenají několik rušivých momentů.
