Foldyna ve vedení ČSSD? Začne-li strana mluvit jako Okamurova SPD, bude to nebezpečné, míní expert

Místopředsedy ČSSD budou Onderka, Netolický, Foldyna a Fialová

Sedmapadesátiletý Foldyna, který dříve pracoval jako lodní mechanik nebo celník a aktivně se věnoval také boxu, je znám pro své ostré názory. Ve srovnání s ostatními sociálními demokraty zastává až radikální postoje. Předloni například v Děčíně vítal  ruský nacionalistický klub motorkářů Noční vlci. Nebrání se ani vypsání referenda o členství v Evropské unii. 

Jeho působení ve vedení strany tak vzbuzuje otázky, zdali se tím sociální demokracie nestává pro řadu tradičních příznivců nevolitelnou.

Podle levicového politologa Lukáš Jelínka není názorová pestrost v politice na škodu. V rozhovoru pro Lidovky.cz ovšem podotýká, že ČSSD nesmí mluvit rétorikou SPD Tomia Okamury. Takový krok považuje za nebezpečný.  

Lidovky.cz: Názory, jimiž se Foldyna prezentuje, by se dříve mnohdy jevily pro vysoké pozice v ČSSD jako nemístné. Co se v sociální demokracii změnilo, že nyní nevadí? O čem to vypovídá?

Myslím, že za zvolením Jaroslava Foldyny je především to, že je charismatický politik. Víceméně inventář sociální demokracie, který se několikrát pokoušel o zvolení a podařilo se mu to až teď. To také ale díky tomu, že nabídka výrazných charismatických tváří v současnosti je v sociální demokracii slabší, než bývala. Otevřel se prostor pro jiné tváře. Foldyna je člověk, s nímž spousta sociálních demokratů nesouhlasí, ale vnímají ho jako srdcaře, který ke straně dlouhodobě patří. A když její zástupci uvažovali o nějakém rozkročení, názorové pestrosti, tak usoudili, že má smysl, aby se i on podílel na tom, kam se strana bude v dalších letech ubírat.

V druhé půlce 90. let bylo vedení sociální demokracie také názorově a osobnostně velmi pestré. I když je pravda, že byly doby, kdy se sociální demokraté včetně Miloše Zemana velmi ostře vymezovali proti krajní pravici, zatímco dnes často slýcháme, že je potřeba krajní pravici konkurovat podobnou rétorikou.

Lukáš Jelínek (vlevo) je levicový politolog, působí v Masarykově demokratické akademii. Na snímku z roku 2013 s Danielem Hermanem (KDU-ČSL), bývalým ministrem kultury.

Lidovky.cz: Je to zejména důsledek neúspěchu v podzimních parlamentních volbách?
Zcela určitě. Hledají se politici, kteří nenesli vládní, ale ani stranickou odpovědnost v předchozím období. Politici, kteří dokáží jednoduše komunikovat s voliči. A to bývá dlouhodobě Jaroslavu Foldynovi přisuzováno. Půjde teď jen o to, jestli dokáže voličům vysvětlit poselství sociální demokracie, nebo jestli jen bude chtít, aby se sociální demokracie bezmezně přizpůsobila náladám veřejného mínění.

Lidovky.cz: Není ovšem sázka na Foldynu příliš radikální změnou pro ČSSD?
Byla by to změna, kdyby pan Foldyna přišel z neznáma a zničehonic se se svými názory dostal do vedení politické strany. Ale sociální demokraté na něj spoléhali už několikrát v minulosti, když byli v úzkých. Mimo jiné i proto, že patří k části politiků, na které se nevázaly žádné korupční nebo klientelistické kauzy. Je vnímaný jako autentický politik, byť s radikálními razantními názory.

Že to může být nebezpečné, pokud by ČSSD začala mluvit jazykem SPD, je samozřejmé. Něco jiného je snažit se o návrat voličů, kteří odešli, ať už k SPD či hnutí ANO, a něco jiného je přebírat rétoriku politických stran. Pro sociální demokracii - a myslím i pro voliče, kteří odešli k Okamurovi -, jsou často mnohem vážnější sociální témata, důstojné ohodnocení zaměstnání nebo pomoc z dluhových pastí, do kterých spousta lidí padá třeba i ne úplně zaviněně. To jsou témata, jimiž by sociální demokraté mohli část voličů od radikálních stran získat zpátky. Ale rozhodně ne tím, že by surfovali na xenofobních nebo komunistických náladách.

Lidovky.cz: Pomůže ČSSD Foldynova přítomnost ve vedení strany? Přiláká nové voliče, nebo spíše odradí ty současné, liberální?
Určitě to část liberálních voličů odradí, obzvlášť bude-li se Jaroslav Foldyna snažit voliče selektovat. Říkat, kteří jsou dobří a kteří jsou špatní, o které stojí a o které ne. Jak se to snažil prezentovat na sjezdu, kdy mluvil o soustružníkovi a prodavačce, ale na druhé straně odmítl ty, kteří slyší na lidskoprávní nebo genderová témata (Foldyna ve svém kandidátském projevu pronesl, že typickým voličem ČSSD je muž, jenž maká u soustruhu, nebo žena, která se stará o dvě děti a pracuje jako prodavačka v supermarketu. Nezajímají je přitom genderová a multikulturní témata, inkluze či sňatky zástupců stejného pohlaví – pozn. red.).

Přitom podle mě byla sociální demokracie vždycky stranou, která oslovovala poměrně široké spektrum voličů. Jen musí najít témata, která jsou pro ně společná. I prodavačka v supermarketu, o níž pan Foldyna mluví, má zájem, aby měla stejný plat jako muž na podobné pozici. I ona svým způsobem, aniž by si to třeba uvědomovala, má potřebu, aby se tématizovaly genderové otázky. Toto bude úkolem sociálních demokratů, aby dokázali najít jednotící poselství pro různé voličské skupiny. Bohužel na sjezdu měl Jaroslav Foldyna tendenci stavět jedny voliče proti druhým a to by se straně mohlo vymstít.

Lidovky.cz: Většina ze současného vedení ČSSD má blízko k Miloši Zemanovi, jenž rovněž neskrývá sympatie ke svému ruskému protějšku Vladimirovi Putinovi. Změní se směřování sociální demokracie do budoucna? Nehrozí, že by se v budoucnu stala proruskou stranou?
Zásadně ne. Vycházet s Milošem Zemanem se vždycky snažilo každé vedení sociálních demokratů a trvalo to do té doby, než Miloš Zeman začal házet po sociální demokracii granáty. Ve vedení je zastoupený i třeba Martin Netolický, který se s Milošem Zemanem rozešel a v prezidentské volbě podpořil jeho protikandidáta Jiřího Drahoše. Jistou pestrost názorů strana uchovává. Že se dneska snaží s Milošem Zemanem komunikovat, je celkem logické. Role prezidenta je dost výrazná při řešení politické krize. Do budoucna si ale myslím, že i toto vedení ČSSD získá zkušenost jako vedení předchozí, že není úplně bezpečné spoléhat se na to, co radí nebo dělá Miloš Zeman.

Lidovky.cz: Nevytrácí se ale ze strany liberální křídlo?
Za poslední léta je dlouhodobě nejméně viditelné. Ústup z liberálních pozic je cítit, ale hodně to záleží na těch, kteří liberální křídlo reprezentují nebo se k němu hlásí, na kolik o sobě budou dávat vědět. A to nejen na úrovni celostátní politiky, ale třeba i na úrovni té regionální nebo komunální. Tam se dá celá řada témat zvedat, stejně jako na celostátní úrovni. A často dokonce mnohem autentičtěji či přitažlivěji pro voliče. Dneska je liberální tvář z ČSSD málo viditelná, ale zdaleka to neznamená, že se nemůže ještě ukázat v dalším období, pokud budou vidět nějací její nositelé.

Lidovky.cz: Stává se běžné, že tradiční strany mají ve svých vedoucích řadách politiky, kteří názorově vybočují, vedle Foldyny například Václav Klaus mladší v ODS či dříve Jiří Čunek u lidovců. Lze to nazvat politickým trendem?
Ta paralela je velmi podobná. Politické strany často dávají prostory lidem, kteří nejsou úplně konformní s jejich programem, ale jsou něčím výrazní, zajímaví, bezprostřední, charismatičtí a mají výraznou podporou ve svém regionu či u nějaké zájmové skupiny.

Případ Jiřího Čunka je poměrně dost typický. Když byla KDU-ČSL v nejtěžších chvílích, postavila ho do svého čela. Pak ale zjistila, že je to politik, který centrální úroveň úplně nezvládá a nároky, které jsou na něj kladeny, nesplňuje. Tak se vrátil zpět do regionu, kde je silný a straně pomáhá svým jménem. Už se ale nezdá, že by strana měla ambice ho vrátit do celostátního provozu. Uvidíme, jestli i Jaroslav Foldyna nepůjde v tomto směru v Čunkových stopách.