10. dubna 2018 12:01 Lidovky.cz > Zprávy > Domov

Foldyna ve vedení ČSSD? Začne-li strana mluvit jako Okamurova SPD, bude to nebezpečné, míní expert

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 27Diskuse
40. Sjezd ČSSD. Čeká se volba zbytku vedení a debata o ukončené spolupráci s... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy 40. Sjezd ČSSD. Čeká se volba zbytku vedení a debata o ukončené spolupráci s... | foto:  Petr Topič, MAFRA

PRAHA Sociální demokraté na sobotním sjezdu zvolili nové lídry strany. Jeden z místopředsednických postů připadl i dlouholetému poslanci Jaroslavu Foldynovi. Podle politologa Lukáše Jelínka, odborníka na poměry v ČSSD, se stoupenec Miloše Zemana a proputinovského Ruska dostal do vedení i díky tomu, že partaj postrádá charismatické osobnosti.

Sedmapadesátiletý Foldyna, který dříve pracoval jako lodní mechanik nebo celník a aktivně se věnoval také boxu, je znám pro své ostré názory. Ve srovnání s ostatními sociálními demokraty zastává až radikální postoje. Předloni například v Děčíně vítal  ruský nacionalistický klub motorkářů Noční vlci. Nebrání se ani vypsání referenda o členství v Evropské unii. 

Jeho působení ve vedení strany tak vzbuzuje otázky, zdali se tím sociální demokracie nestává pro řadu tradičních příznivců nevolitelnou.

Podle levicového politologa Lukáš Jelínka není názorová pestrost v politice na škodu. V rozhovoru pro Lidovky.cz ovšem podotýká, že ČSSD nesmí mluvit rétorikou SPD Tomia Okamury. Takový krok považuje za nebezpečný.  

Lidovky.cz: Názory, jimiž se Foldyna prezentuje, by se dříve mnohdy jevily pro vysoké pozice v ČSSD jako nemístné. Co se v sociální demokracii změnilo, že nyní nevadí? O čem to vypovídá?

Lukáš Jelínek


Politolog Lukáš Jelínek vystudoval politologii na brněnské Masarykově univerzitě. V letech 2003 až 2004 byl poradcem premiéra Vladimíra Špidly, od roku 2004 do roku 2006 pak vykonával stejnou službu pro tehdejšího šéfa Poslanecké sněmovny Lubomíra Zaorálka. K sociální demokracii má stále blízko, působí totiž v Masarykově demokratické akademii, think-thanku spolupracujícím s ČSSD. Přednáší na Filozofické fakultě UK. Politické dění pravidelně komentuje na Českém rozhlasu Plus.

Myslím, že za zvolením Jaroslava Foldyny je především to, že je charismatický politik. Víceméně inventář sociální demokracie, který se několikrát pokoušel o zvolení a podařilo se mu to až teď. To také ale díky tomu, že nabídka výrazných charismatických tváří v současnosti je v sociální demokracii slabší, než bývala. Otevřel se prostor pro jiné tváře. Foldyna je člověk, s nímž spousta sociálních demokratů nesouhlasí, ale vnímají ho jako srdcaře, který ke straně dlouhodobě patří. A když její zástupci uvažovali o nějakém rozkročení, názorové pestrosti, tak usoudili, že má smysl, aby se i on podílel na tom, kam se strana bude v dalších letech ubírat.

V druhé půlce 90. let bylo vedení sociální demokracie také názorově a osobnostně velmi pestré. I když je pravda, že byly doby, kdy se sociální demokraté včetně Miloše Zemana velmi ostře vymezovali proti krajní pravici, zatímco dnes často slýcháme, že je potřeba krajní pravici konkurovat podobnou rétorikou.

Lukáš Jelínek (vlevo) je levicový politolog, působí v Masarykově demokratické akademii. Na snímku z roku 2013 s Danielem Hermanem (KDU-ČSL), bývalým ministrem kultury.

Lukáš Jelínek (vlevo) je levicový politolog, působí v Masarykově demokratické akademii. Na snímku z roku 2013 s Danielem Hermanem (KDU-ČSL), bývalým ministrem kultury.

Lidovky.cz: Je to zejména důsledek neúspěchu v podzimních parlamentních volbách?
Zcela určitě. Hledají se politici, kteří nenesli vládní, ale ani stranickou odpovědnost v předchozím období. Politici, kteří dokáží jednoduše komunikovat s voliči. A to bývá dlouhodobě Jaroslavu Foldynovi přisuzováno. Půjde teď jen o to, jestli dokáže voličům vysvětlit poselství sociální demokracie, nebo jestli jen bude chtít, aby se sociální demokracie bezmezně přizpůsobila náladám veřejného mínění.

Lidovky.cz: Není ovšem sázka na Foldynu příliš radikální změnou pro ČSSD?
Byla by to změna, kdyby pan Foldyna přišel z neznáma a zničehonic se se svými názory dostal do vedení politické strany. Ale sociální demokraté na něj spoléhali už několikrát v minulosti, když byli v úzkých. Mimo jiné i proto, že patří k části politiků, na které se nevázaly žádné korupční nebo klientelistické kauzy. Je vnímaný jako autentický politik, byť s radikálními razantními názory.

Jaroslav Foldyna se svatojiřskou stuhou, ruským symbolem vojenské cti, v Den vítězství.
Nové vedení sociální demokracie, zleva: Roman Onderka, Jaroslav Foldyna, Jan Hamáček a Jiří Zimola.

Že to může být nebezpečné, pokud by ČSSD začala mluvit jazykem SPD, je samozřejmé. Něco jiného je snažit se o návrat voličů, kteří odešli, ať už k SPD či hnutí ANO, a něco jiného je přebírat rétoriku politických stran. Pro sociální demokracii - a myslím i pro voliče, kteří odešli k Okamurovi -, jsou často mnohem vážnější sociální témata, důstojné ohodnocení zaměstnání nebo pomoc z dluhových pastí, do kterých spousta lidí padá třeba i ne úplně zaviněně. To jsou témata, jimiž by sociální demokraté mohli část voličů od radikálních stran získat zpátky. Ale rozhodně ne tím, že by surfovali na xenofobních nebo komunistických náladách.

Lidovky.cz: Pomůže ČSSD Foldynova přítomnost ve vedení strany? Přiláká nové voliče, nebo spíše odradí ty současné, liberální?
Určitě to část liberálních voličů odradí, obzvlášť bude-li se Jaroslav Foldyna snažit voliče selektovat. Říkat, kteří jsou dobří a kteří jsou špatní, o které stojí a o které ne. Jak se to snažil prezentovat na sjezdu, kdy mluvil o soustružníkovi a prodavačce, ale na druhé straně odmítl ty, kteří slyší na lidskoprávní nebo genderová témata (Foldyna ve svém kandidátském projevu pronesl, že typickým voličem ČSSD je muž, jenž maká u soustruhu, nebo žena, která se stará o dvě děti a pracuje jako prodavačka v supermarketu. Nezajímají je přitom genderová a multikulturní témata, inkluze či sňatky zástupců stejného pohlaví – pozn. red.).

Přitom podle mě byla sociální demokracie vždycky stranou, která oslovovala poměrně široké spektrum voličů. Jen musí najít témata, která jsou pro ně společná. I prodavačka v supermarketu, o níž pan Foldyna mluví, má zájem, aby měla stejný plat jako muž na podobné pozici. I ona svým způsobem, aniž by si to třeba uvědomovala, má potřebu, aby se tématizovaly genderové otázky. Toto bude úkolem sociálních demokratů, aby dokázali najít jednotící poselství pro různé voličské skupiny. Bohužel na sjezdu měl Jaroslav Foldyna tendenci stavět jedny voliče proti druhým a to by se straně mohlo vymstít.

„Trpěný užitečný exot“


Politolog Daniel Kunštát, Cevro Institut:

Jaroslav Foldyna vždy představoval typ politika, který se - mírně řečeno - poněkud vymyká standardnímu hodnotovému ukotvení, které je historicky typické pro sociální demokracii nejen u nás, ale i v evropském kontextu. Reprezentuje pozoruhodnou škálu hodnot, které minimálně v civilizované Evropě vskutku nebyly a dosud nejsou vlastní sociálnědemokratickému hnutí: sociální populismus nejhrubšího zrna, rusofilství okořeněné hlubokou nedůvěrou k Západu, nacionalismus a v neposlední řadě zvláštní plebejský kulturní konzervatismus, který je jinak typický pro krajní pravici.

V minulosti ve straně sehrával roli jakéhosi trpěného užitečného exota, který pro sociální demokracii dokázal obstarávat hlasy ve svém domovském a voličsky velmi specifickém Ústeckém kraji. Jeho zvolení do užšího vedení ovšem vypovídá v lepším případě o politické dezorientaci současné ČSSD, v horším o jisté ztrátě elementární soudnosti. Zjednodušeně řečeno, Jaroslav Foldyna svými politickými obzory nejen, že reprezentuje antitezi tradiční sociálnědemokratické politiky, ale především zapadá spíše do toho proudu české politiky, který zpochybňuje základní vnitropolitické i zahraničněpolitické mantinely polistopadového vývoje.

Současná ČSSD patrně chce zvolením Foldyny do svého vedení naznačit, že se nezdráhá lovit voliče tam, kde se sociálně rekrutují přívrženci současné české krajní pravice i krajní levice. Nejsem si ovšem jist, zda tento symbolický úkrok ČSSD do kalných vod politického extremismus může přinést kýžený výsledek, totiž vzestup podpory strany. Určitá radikalizace tradičních demokratických stran totiž často mívá tentýž výsledek: volič, který vyhledává extremní politické recepty, nakonec stejně podpoří „raději kováře, než kovaříčka“.

Lidovky.cz: Většina ze současného vedení ČSSD má blízko k Miloši Zemanovi, jenž rovněž neskrývá sympatie ke svému ruskému protějšku Vladimirovi Putinovi. Změní se směřování sociální demokracie do budoucna? Nehrozí, že by se v budoucnu stala proruskou stranou?
Zásadně ne. Vycházet s Milošem Zemanem se vždycky snažilo každé vedení sociálních demokratů a trvalo to do té doby, než Miloš Zeman začal házet po sociální demokracii granáty. Ve vedení je zastoupený i třeba Martin Netolický, který se s Milošem Zemanem rozešel a v prezidentské volbě podpořil jeho protikandidáta Jiřího Drahoše. Jistou pestrost názorů strana uchovává. Že se dneska snaží s Milošem Zemanem komunikovat, je celkem logické. Role prezidenta je dost výrazná při řešení politické krize. Do budoucna si ale myslím, že i toto vedení ČSSD získá zkušenost jako vedení předchozí, že není úplně bezpečné spoléhat se na to, co radí nebo dělá Miloš Zeman.

Lidovky.cz: Nevytrácí se ale ze strany liberální křídlo?
Za poslední léta je dlouhodobě nejméně viditelné. Ústup z liberálních pozic je cítit, ale hodně to záleží na těch, kteří liberální křídlo reprezentují nebo se k němu hlásí, na kolik o sobě budou dávat vědět. A to nejen na úrovni celostátní politiky, ale třeba i na úrovni té regionální nebo komunální. Tam se dá celá řada témat zvedat, stejně jako na celostátní úrovni. A často dokonce mnohem autentičtěji či přitažlivěji pro voliče. Dneska je liberální tvář z ČSSD málo viditelná, ale zdaleka to neznamená, že se nemůže ještě ukázat v dalším období, pokud budou vidět nějací její nositelé.

Lidovky.cz: Stává se běžné, že tradiční strany mají ve svých vedoucích řadách politiky, kteří názorově vybočují, vedle Foldyny například Václav Klaus mladší v ODS či dříve Jiří Čunek u lidovců. Lze to nazvat politickým trendem?
Ta paralela je velmi podobná. Politické strany často dávají prostory lidem, kteří nejsou úplně konformní s jejich programem, ale jsou něčím výrazní, zajímaví, bezprostřední, charismatičtí a mají výraznou podporou ve svém regionu či u nějaké zájmové skupiny.

Případ Jiřího Čunka je poměrně dost typický. Když byla KDU-ČSL v nejtěžších chvílích, postavila ho do svého čela. Pak ale zjistila, že je to politik, který centrální úroveň úplně nezvládá a nároky, které jsou na něj kladeny, nesplňuje. Tak se vrátil zpět do regionu, kde je silný a straně pomáhá svým jménem. Už se ale nezdá, že by strana měla ambice ho vrátit do celostátního provozu. Uvidíme, jestli i Jaroslav Foldyna nepůjde v tomto směru v Čunkových stopách.

  • 27Diskuse


Robert Sattler

Autor

Robert Sattlerrobert.sattler@lidovky.czČlánky


Najdete na Lidovky.cz