náhledy
Ivan Šamjanok před svým domem v běloruské Tulgoviči, vesnici poblíž zamořené zóny po černobylské tragédii.
Autor: Reuters
Ostatní domy v Tulgoviči jsou po černobylské tragédii vybydlené a opuštěné.
Autor: Reuters
Každé ráno v šest si pan Šamjanok pustí běloruskou hymnu, umyje se, zatopí ve starých železných kamnech a nakrmí prasata v chlévě.
Autor: Reuters
Ivan Šamjanok je i přes svůj věk stále vitální. „Zatím je mi dobře. Včera tu byli lékaři, položili mě na postel, kontrolovali mě a měřili. Řekli mi: Všechno je v pořádku, dědo,“ řekl starý muž reportérovi agentury Reuters.
Autor: Reuters
Před každým jídlem si muž dává panáka vodky. Vystačí si s úrodou ze zahrádky, chléb vozí pojízdná prodejna dvakrát týdně.
Autor: Reuters
Ani vody z vlastní studny se devadesátiletý Ivan Šamjanok nebojí.
Autor: Reuters
Ivan Šamjanok chová vepře i slepice.
Autor: Reuters
Ivan Šamjanok si pro obživu chová vepře, které i sám poráží.
Autor: Reuters
Radiací zamořená zóna se rozkládá na 2 600 kilometrech čtverečních a své domovy muselo po roce 1986 opustit na 135 tisíc lidí.
Autor: Reuters
Starý muž vede osamělý život. „Myslíte, že se sem vrátí lidé? Už nepřijdou. Ti, kteří chtěli, už dávno zemřeli,“ říká.
Autor: Reuters
Každý týden pana Šamjanoka navštíví vnučka, v Tulgoviči ale žije jeho synovec.
Autor: Reuters
V Tulgoviči žije i pes jménem Bosy.
Autor: Reuters
Z příbuzných už, kromě synovce, v Tulgoviči nikdo nebydlí.
Autor: Reuters
Ivan Šamjanok u hrobu svého bratra na tulgovičském hřbitově.
Autor: Reuters
Po havárii jaderné elektrárny v Černobylu zůstalo v Tulgoviči jen několik starousedlíků. Ostatní před radiací utekli.
Autor: Reuters