Otevřít popis
Zavřít popis

Vyjeli jsme do Chrudimi, do vyhlášené Základní Školy Dr. J. Malíka. Zpočátku, u prvních tříd, měl jsem pocit naprostého chaosu - malé skupinky co něco kutily u stolu, počítače, na zemi, do toho přebíhaly, svačily, troubily na právě vyrobené papírové trubky a vůbec se všelijak hemžily. Pak jsem pochopil, že mají různá témata která se prolínají, a oni se učí jak zrovna jim to vyhovuje. A byly spokojené! Ale byl tu i řád, a bez řvaní, stačilo zvednout ruku a všichni ztichli v očekávání změny. A ti větší už organizovaněji, ale stále dost neformálně, se zájmem řešili své úlohy. Odsud zřejmě odcházejí sebevědomí, ale ohledupní mlaďoši. (To na mé generaci se školství pěkně podepsalo, následky si nesu snad dodnes, hlavně odpor k učení).


Autor: Jindřich Mynařík, Lidové noviny