177 / 447
čtvrtek 4.11. Nádherné tři hodiny na zkoušce Ivy Bittové se zlínskou filharmonií. Místy slyšel jsem a viděl jsem, jak mluví celým svým tělem s Bohem. Platí i v případě, že tento není. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy
Otevřít popis
Zavřít popis

Pamatuji si ji v začátcích kdysi, ještě za bolševika, jak se kroutí trémou za oponou pódia na které má za chvíli vstoupit, já tam jako ňouma ještě, s foťáčkem už, cosi jí říkám na uklidněnou, sám plný trémy z ní. A ještě jednou, o mnoho let později, na festivalu v Karlových Varech, já nešťastně zaměstnaný v Blesku, šoulačkou kráčím podél zahrádek restaurací, s prstem na spoušti, na lovu celebrit. Vtom ji uvidím, sedící tam, za ručičku s Richardem Müllerem. Cosi už se tenkrát šuškalo, ale fotku ještě nikdo neměl. Cukl jsem foťákem v reflexu nájemného vraha, zase ho sklopil, usmál se a zavrtěl hlavou jako že ne - to vám neudělám, mávnul a šel pryč. A měl z toho radost.. Teď ve Zlíně chtěl jsem jí ta setkání připomenout, ale nedostal se k tomu, takže ani nevím jestli ona si je pamatuje. Zřejmě ne. V redakci si vymysleli, že ji pak pojedu fotit na titul magazínu k ní domů, tak jsem se těšil že by to mohlo být pěkné. Svatá boží prostoto. Samozřejmě odmítla. Zkoušela to s ní opatrně redaktorka, které poskytla rozhovor díky společnému známému, jinak je téměř nedává (což chápu a je mi to sympatické). Stál jsem jen opodál abych nešláp do porcelánu, a že snad za dva dny v Praze před vystoupením. Pak to chvilku před ním zrušila, že je unavená. Škoda. Tak si to třeba přečte.

Autor: Jindřich Mynařík, Lidové noviny