KALENDÁŘ VĚDECKÝCH OSOBNOSTÍ A OBJEVŮ
V únoru 1881 zemřel pražský sládek Jan Michal Šáry, majitel údajně druhé největší sbírky prvohorních zkamenělin v Evropě. Ziskuchtiví dědicové ji pak prodali tomu, kdo dal nejvíc. Harvardova univerzita v americké Cambridgi nabídla 28 000 zlatých... A v dohledu se rýsuje další pohroma – vlastník sbírky vůbec nejznamenitější, 82letý Joachim Barrande, je Francouz! Jak vlastně k českým fosiliím přišel?
Vystudoval v Paříži polytechniku a několik let stavěl mosty, ale pro svoji všestrannou vzdělanost byl povolán k francouzskému dvoru, kde učil matematiku a přírodní vědy hraběte Jindřicha z Chambordu, vnuka francouzského krále Karla X. Po vypuzení Bourbonů z Francie ho doprovázel do Anglie, Skotska a nakonec roku 1831 do Čech.
Nejprve s ním sídlil na buštěhradském zámku, pak v Praze, kde se seznámil s Kašparem Šternberkem, Františkem Palackým a dalšími učenci. Roku 1833 od již dospěvšího hraběte odešel (zůstal však nadále správcem jeho majetku) a vrátil se ke stavařině. Při realizaci návrhu na prodloužení pražsko-lánské koňky k Plzni narazil na skály bohaté trilobity...
Zbytek života věnoval studiu středočeského siluru (jeden ze starších útvarů prvohor). Jeho životním dílem je 22svazkový Systęme Silurien du centre de la Bohęme (1. svazek vyšel v roce 1852 v Praze a v Paříži). Jde prakticky o úplný přehled nejstarší české fauny včetně 1125 vyobrazení. Je to nejobsáhlejší paleontologické dílo jednoho autora.
Nuže, co když Monsieur Barrande nezapomněl na nevoli, s níž česká vědecká obec přijímala jeho sběratelské začátky, co když ho dosud mrzí, že mu zůstala uzavřena Královská česká společnost nauk (členem Vídeňské akademie věd kupříkladu byl). Co když ho hněte, že čeští kolegové zpochybňují některé jeho teorie?
Naproti tomu je s Čechami spjatý více než čtyřicetiletým výzkumem. Nemohl si také nevšimnout řady oslavných článků, které se o něm v poslední době vyrojily. A pokud se týká odborného nesouhlasu, jeho nejvýznamnější odpůrce se dal přesvědčit a veřejně mu dal za pravdu.
Období nejistoty od Barrandovy smrti (zemřel na zápal plic 5. října 1883 na zámku Frohsdorfu u Vídně, kam se jel rozloučit s umírajícím princem) do otevření závěti (17. 10.) si asi nejvíc užil zakladatel naší geologie Jan Krejčí. Prominentní Barrandův odpůrce, který po desetiletém úporném sporu svůj polemický názor dost nečekaně odvolal a veřejně přiznal správnost výkladu Barrandovi. Proč? To se skutečně dal zlomit Barrandovými břitkými Obranami? Pravda se ukáže později: Krejčí ustupuje navzdory hlubokému přesvědčení o správnosti svých názorů (a budoucnost mu dá za pravdu) jen proto, aby protivníka uklidnil. Domnívá se, že tak nejlíp přispěje k záchraně Barrandových sbírek pro Čechy.
Závěť je čtena 17. října 1883: „Daruji a odkazuji do úplného majetku Českého muzea“ celou sbírku (čítající na půl milionu položek), knihovnu včetně neuveřejněných rukopisů a navrch 10 tisíc zlatých na dokončení započatého díla. Jedním z vykonavatelů závěti pak ustanovuje profesora Krejčího... Zároveň se ukázalo, že závěť vznikla přede dvěma lety, tedy během „aféry Šáry“. Možná nakonec ta rozhodla hlavní měrou... Tak či onak, každý, kdo zná citlivost vědců na jejich odbornou pověst, před Krejčím smekne.
Území českých prvohor se dnes jmenuje barrandien a pražská městská část Barrandov.
