Jedním z nejznámějších československých letců druhé světové války se stal rodák z vesničky Donín poblíž města Louny. František Fajtl se narodil 20. srpna 1912 v habsburském soustátí, jehož existence již neměla mít dlouhého trvání. To ovšem na počátku první světové války tušil málokdo, a tak i mnozí Češi nasazovali své životy za Rakousko a císaře pána, výjimkou nebyl ani Františkův otec, který bojoval na balkánské frontě. Monarchie však byla smetena a vlastí malého Františka se stalo mladé Československo. On i jeho dvě sestry byli pak vychováváni k lásce a poslušnosti vůči nové vlasti.
František navštěvoval obecnou školu ve Vrbně nad Lesy, později i školy v Peruci a Lounech. Čtyři roky strávil na obchodní akademii v Teplicích, kde na jaře 1932 úspěšně odmaturoval. Hodně sportoval, miloval kopanou, od svých šesti let cvičil v Sokole. Tady také hrál vlastenecké divadlo, byl znovu veden k poslušnosti, vlastenectví a lásce k domovu. Už jako malý chlapec se zakoukal do létání a pocítil v sobě touhu stát se pilotem.
„Já jsem loudil na tatínkovi, aby mně zaplatil ten let, ovšem to stálo padesát korun, to bylo moc a otec mě odmrštil. Ale pořád jsem toužil... Víte, já jsem viděl toho v té kukle a v těch brejlích a v tom plášti, toho letce, jak tam dirigoval ten start a přistání, a potom jak nasedal do toho aeroplánu, jak letěl... To mě tak nějak lákalo, ten hluk toho motoru, víte... Ježíšmarjá, to je úžasný být ve vzduchu... Tak asi takhle jsem začínal.“
Několik měsíců po maturitě, ve svých dvaceti letech, nastoupil František Fajtl na vojnu k pěšímu pluku v Mostě. Protože však toužil stát se vojenským pilotem, podal si přihlášku na Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě. Jako budoucí pilot prodělal intenzivní létání, bojovou přípravu a také pilotní, pozorovací a radiokomunikační výcvik. Z akademie byl vyřazen v létě roku 1935, kdy již na Evropu začal padat stín blížícího se světového konfliktu. Novopečený poručík letectva Fajtl byl přidělen ke 2. leteckému pluku v Olomouci. V dubnu 1938 se stal zástupcem velitele 5. pozorovací letky téhož pluku. Se vzrůstajícím napětím byl v srpnu téhož roku převelen k 63. výzvědné letce do Přerova. V osudném březnu 1939 byl pak kvůli dobré znalosti němčiny nucen předávat letiště německým okupantům namísto nemocného velitele letky. Českoslovenští letci byli v té době převedeni do civilu, a tak se v mnohých z nich zrodilo přesvědčení, že musí odejít a bojovat pro svou vlast v zahraničí. Výjimkou nebyl ani stíhací pilot František Fajtl. V červnu 1939 byl členem skupiny letců, kteří byli v Beskydech ilegálně převedeni řídícím učitelem Cyrilem Machem přes hranici protektorátu do Polska.
Osudy 20. stoletíLidovky.cz pro čtenáře vybírají zajímavé osudy lidí zapsané a uložené v digitálním archivu Paměť národa. Jste přesvědčeni, že autentické vzpomínky lidí, jichž se bezprostředně dotkly dějiny 20. století, musejí být zachovány? Vidíte smysl ve vyprávění příběhů, které v učebnicích dějepisu nejsou? Staňte se členy Klubu přátel Paměti národa a podpořte natáčení svědectví.  Další životní osudy najdete na lidovky.cz/pribehy. |
V Krakově byli letci díky aktivnímu konzulovi Znojemskému zařazeni do Zahraniční
vojenské skupiny československé. František Fajtl spolu s dalšími piloty využil nabídky a vstoupil do francouzské cizinecké legie. Po začátku druhé světové války absolvoval výcvik v Chartres. V čele tříčlenného roje bojoval na frontě, nejprve operoval z Lyonu, poté byl nasazen v Paříži. Často zde pobýval v rodině Formánkových, kde o něj bylo, podle jeho vlastních slov, skvěle postaráno. Francouzské letectvo Fajtl v zásadě chválil, pouze litoval, že Němci měli lepší stroje. Francouzům vytýkal především absenci radarového systému a chaos ve velení.
„Největší naděje tady byla, a to nemohli Francouzi pochopit – my jsme se těšili na válku!
Po pádu Francie skupinka asi deseti českých letců pod vedením št. kpt. Kulhánka přeletěla se svými letouny do Bergeracu, kde je odevzdala Francouzům. Fajtl byl mezi nimi. Letci poté prchali na jih ke španělským hranicím, v blízkosti pobřeží pak narazili na britskou loď, která je dopravila do Gibraltaru. Odsud pak byli přepraveni námořním konvojem do Anglie. Byli klidní – už věděli, že Británie o ně má zájem a bude o ně postaráno.
František Fajtl měl, podobně jako ostatní, strávit čtrnáct dní ve zdravotní karanténě. Anglie však byla na počátku bitvy o Británii a RAF měla nouzi o piloty. Fajtl tak zůstal v karanténě pouze týden a poté nastoupil do výcvikového střediska v Cosfordu, kde se přecvičil na britské letouny – Hurricany a Spitfiry. Dne 2. srpna 1940 byl přijat do RAF v hodnosti Pilot Officer – podporučík. Nastoupil k 310. československé stíhací peruti, brzy byl ale převelen k 17. stíhací peruti, se kterou prošel bitvou o Británii. V jejích vzdušných soubojích dobyl svá první vítězství – spolupracoval na sestřelení dvou letounů a jeden vážně poškodil.
František Fajtl dobové foto
„Hlásili, že tam je jeden letoun, že ho má náš modrý roj pronásledovat. Tak jsme ho pronásledovali, chytili jsme ho u Ipswiche a tam jsme ho sestřelili. Vzali jsme ho do kleští, tři Hurricany, každý měl osm kulometů. A to víte, to neměl šanci, byl to Dornier 17. On se vzdal – to je zajímavý, někteří se vzdávali. Zamával letounem, to znamená: ,Já se vzdávám‘. My jsme mu zapálili motor, potom i druhý. On přistál u města Ipswich a my jsme přestali střílet, sedli jsme si vedle něj. A když přistál, tak jsme viděli, jak z něj lezou živí lidi, někteří byli ranění.“
Po vítězné bitvě o Británii se František Fajtl zúčastnil i dalších operací RAF, tentokrát již ofenzivních akcí nad okupovanou Evropou. Podařilo se mu sestřelit dva německé letouny a jeden poškodit. Díky svým úspěchům byl 28. října 1941 povýšen do hodnosti kapitána letectva a od prosince téhož roku velel letce 313. stíhací peruti. V dubnu 1942 se mu dostalo další pocty, když se v hodnosti Squadron Leader – major stal jako první Čechoslovák velitelem britské stíhací peruti – č. 122, „City of Bombay“. Svůj úspěch však neměl čas vychutnat – po pouhých osmi dnech byl 5. května 1942 při doprovodu bombardérů útočících na nádraží v Lille sestřelen.
„Stíhači přišli, měli jsme souboj. Já jsem střelil po dvou letounech, nevím, co se s nimi stalo. Ale dostal jsem takovej nával dávky od nich, že mně začal vynechávat motor. Bylo to 5. května 1942 odpoledne a byly to Focke-Wulfy 190, nejlepší jejich letoun, a potom Messerschmitty. Tak co jsem mohl dělat – když jsem viděl, že to prohraju, když se na mě vyhrnuli, tak jsem to sklopil a piké, pikoval jsem až k zemi. Nemohl jsem skočit, tak jediná možnost byla přistát v terénu. A přistál jsem přímo mezi Němce. No, to bylo velice tragický, mohlo být...“
František Fajtl na fotografii z války
Majoru Fajtlovi se podařilo před Němci ukrýt – téměř půl dne strávil pod břehem potoka, ve studené vodě. V noci pak proklouznul mezi nacistickými hlídkami a po několika kilometrech se ukryl v odlehlém statku. Měl štěstí, paní domu ho vlídně přijala, dala mu jídlo a civilní šaty. Po dlouhém a nebezpečném putování se Fajtlovi podařilo dorazit do Paříže, kde se ukryl u rodiny Formánkových. Díky nim navázal spojení s inspektorem tajné policie, který mu opatřil dokumenty a pomohl dostat se do neokupované vichistické Francie. Po přechodu Pyrenejí se ocitl ve frankistickém Španělsku, kde byl krátce uvězněn, protože neměl dokumenty. Z obavy před vydáním do německých rukou skrýval svou národnost a předstíral, že je Angličan. Brzy se mu podařilo dostat do internačního tábora Miranda, odkud jej vysvobodil britský vojenský atašé. Přes Gibraltar se pak major Fajtl spolu s dalšími britskými, polskými a belgickými vojáky dostal zpět do Anglie. Celou svou anabázi později popsal ve své knize Sestřelen, ve které potvrdil, že byl nejen zdatným pilotem a vojákem, ale i schopným a poutavým vypravěčem a spisovatelem.
Aero A.100 od 63. letky Leteckého pluku 2, u které v září 1938 František Fajtl sloužil
„No, po návratu... My jsme se tak zpili! A hlavně mě opili, oni věděli, že já nerad piju a moc nevydržím... Ale to byla taková pijatika... No radost, že jo, že jsem zachráněnej. Musel jsem se podepsat na strop, tam byl jejich takovej hotýlek, kam chodila ta 310. skvadrona. To bylo snad jediný, kdy jsem byl opilej, v té válce. Měl jsem důvod, že jo, k radosti.“
V Londýně se stal Fajtl příslušníkem Inspektorátu čs. letectva. V květnu 1943 byl pak povýšen do hodnosti Wing Commander – podplukovník. Několik následujících měsíců strávil ve funkci čs. velitele leteckých základen. Stále však toužil vrátit se k létání, a tak byl v září 1943 jmenován velitelem 313. československé stíhací perutě. S ní se zúčastnil mnoha letů nad okupovanou Evropou – Francií, Belgií i Holandskem. Vztahy s ostatními piloty měl výborné, vytvořila se mezi nimi pevná přátelství. A i váleční piloti v té době našli chvíle pro odpočinek a zábavu.
„No, co myslíte, jak se mohl bavit muž. Jedině se ženou, že jo. Chodili jsme tancovat. A ony byly velice dobré, přátelské, Angličanky, velice pěkné... A chápaly tu dobu, kolikrát ony říkaly: ,Ježíšmarjá, aby ses mně zítra vrátil!‘ No, tak byly známosti ... a dosáhly takové intenzity, že si někteří naši chlapci vzali Angličanky za manželky a do dneška žijí v Anglii, nebo tady, a jsou šťastní. Já sám jsem chodil s jednou poručicí námořnictva, která byla velice hezká a taková fajn žába. Ale rozešli jsme se kvůli tomu, představte si to, že já jsem pomluvil jejich loďstvo. A ona to chudák vzala tak vážně, že se se mnou rozešla.“
V listopadu 1943 byl po dohodě britské a československé exilové vlády podplukovník Fajtl jmenován velitelem dvaceti stíhačů vyslaných bojovat na východní frontu, do SSSR. Podstoupili cestu přes Blízký východ a stali se jádrem pozdějšího 1. československého samostatného stíhacího leteckého pluku, kterému Fajtl velel až do konce 2. světové války. Skupina byla nejprve nasazena na podporu Slovenského národního povstání. To bylo však na podzim 1944 odsouzeno k neúspěchu.
„V tom Slovensku, my jsme byli obklíčeni, tak sevřeni, že jsme museli ustoupit. A měli jsme dvojí možnost – do hor, anebo letět. Letec, dokud mu funguje aeroplán, tak samozřejmě chce letět. Odletěli jsme, ale za špatného počasí, neměli jsme spojení s Rusama, byly mraky, tak jsem dal rozkaz ve třech rojích letět prostě na východ, hodinu, a potom přistát v prostorech, kde už byla Rudá armáda, anebo vyskočit. Tři letouny v mém roji se dostaly až do Ruska, ostatní posedaly v Rumunsku a v Maďarsku, nouzově, některé dobře, některé špatně.“
Fajtlovu pluku se však podařilo znovu zformovat, a tak se mohl zúčastnit závěrečných bojů o Moravskou bránu proti Schörnerově armádě. Konec nejkrvavější války v dějinách lidstva zastihl Františka Fajtla na polském polním letišti Poreba. Do Prahy se dostal v polovině května, kdy přiletěl se sovětskou divizí na letiště v Letňanech.
I v letech poválečných setrval podplukovník Fajtl v aktivní službě, stal se zástupcem velitele pražské 1. letecké divize a předsedou Svazu letců RČS. Po roce 1948 se však nově nastolený, totalitní režim v Československu začal západních letců obávat a hledal cestu, jak se jich zbavit. Mnoho z nich se tak dočkalo rozsáhlých perzekucí a dlouhých let kriminálu. I František Fajtl byl na podzim 1949 vyloučen z armády a jedné lednové noci roku 1950 zatčen. Tři dny byl vyslýchán StB, poté byl eskortován do tábora nucených prací na Mírově, kde bez jakéhokoliv právního zdůvodnění strávil dalších 17 měsíců.
„Já jsem měl takovej incident – my jsme si zatopili, měli jsme tam takové pozůstatky po dřevě a smrčí, a přišel velitel a já jsem měl zrovna službu. Měl jsem v ruce kýbl s vodou a on mi nařídil, abych to uhasil. Abych otevřel kamna, ty byly žhavý, a hodil to tam. Tak jsem to hodil, ale ono se mi to vysmeklo a hodil jsem to na kamna, ale ne dovnitř. A on mně chtěl dát facku. A zajímavý je, že tu facku jsem nedostal. Pak jsem se dozvěděl, že ti chlapi četli tu mojí knížku Sestřelen. A někdo tomu veliteli řekl, že já jsem to napsal.“
Po propuštění z Mírova byl podplukovník Fajtl degradován na vojína a i s manželkou a dcerou vysídlen z Prahy. Pracoval na stavbě jako nádeník, dále jako pokladník či účetní. V roce 1964 byl částečně rehabilitován a povýšen do hodnosti plukovníka. Následujícího roku nastoupil u Státní letecké inspekce na místo inspektora pro vyšetřování leteckých nehod. Během pražského jara se angažoval v obnově Svazu letců RČS a po listopadu 1989 byl zvolen jeho čestným předsedou. Dne 1. května 1990 byl jedním ze tří západních letců povýšených do generálské hodnosti – generálmajor v. v. V roce 2002 byl povýšen do hodnosti generálporučíka v.v.
František Fajtl se stal známou a uznávanou osobností, díky svým osobním schopnostem, kouzlu osobnosti, odvaze a upřímné lásce k vlasti. Podíl na jeho popularitě má také jeho pestrá spisovatelská činnost. Je autorem mnoha knih, v nichž čerpal hlavně ze svých zkušeností, postřehů a zážitků válečného pilota. Za všechny zmiňme jeho knihySestřelen (Praha 1947, 1967, 2002), Generál nebe (Praha 1993), Pouta nebes (Praha 2000) či Z Donína do oblak (Louny 2002). Ze všech je patrný jeho vypravěčský talent a především láska k létání.
Generál František Fajtl odešel z tohoto světa 4. října 2006 ve věku 94 let. Jeho pohřeb ve strašnickém krematoriu vysílala Česká televize v přímém přenosu a stal se událostí doslova celonárodní.
František Fajtl s Václavem Klausem
