Výlety do Praglu jsou zkrátka za trest. Posuďte sami: pendolino je drahé a po našich kolejích beztak nemůže jezdit rychle. Stejně dlouho jako ve vlaku se pak musíte trmácet po různých metrech a lokálkách. Stadion se nejmenuje podle místního klubu, ale podle týmu z Uherského Hradiště. Oni jsou ti Pražaci fakt asi jiný živočišný druh.
A když už jim přijedeme ukázat nejhezčí dresy na světě a odkopat zápas s výběrem místní zoo, kde jsme nakonec remizovali 1:1, tak si ti tupouni dohodnou jakousi Gay Parade. Po aréně se pak procházejí ukvičená děcka v červenobílém či v zeleném. I když je stadion ze čtyř pětin prázdný, tak se ty partičky nemůžou dohodnout, kdo má kde sedět. Jako jeden sparťan však chtějí prosadit, aby se v Praze pila jenom desítka.
Ti, co jsou tady více doma než ti druzí, zkouší zápas přerušit provokacemi u kotle baníkovců a policajti jsou z toho tak zmatení, že se pustí do našich. Přitom by slávisti měli být rádi, že se podívají na Baník za kilčo - mají to o dost levnější, než když chtějí čučet na „výkon“ týmu vedeného Fantomasem. Prostě hotový cirkus.
Není proto divu, že jsou z toho naši hoši zmatení. Jen Frejlach si od minula pamatuje, co se má dělat, a bohudík střílí góly. Jinak už jsme na tom v našem útoku tak špatně, že forvardy zkoušíme dělat z obránců. A praví obránci se zase neorientují v tom, že náskok se má držet déle než 100 vteřin.
Do toho se trenér Koubek přiznává k manickým depresím: „Když se nedaří, tak i ten život vás pak baví méně.“ Jezdit do Praglu je opravdu za trest.
O autorovi| ZBYNĚK PROKEŠ, Autor (28) fandí Baníku, protože má bílé srdce a modrou krev.
