LN: Česko v tomto týdnu prohrálo v rámci Unie svůj boj proti povinným kvótám na přijímání uprchlíků na radě ministrů vnitra. Občanští demokraté zkritizovali premiéra za to, že neotevřel otázku kvót ještě ina vrcholném summitu. Jak by podle vás měla postupovat vláda nyní?
Vládě v této chvíli nezbývá nic jiného než kvóty akceptovat. Premiér má pravdu, že když jste součástí nějakého společenství, tak v tom vztahu jste zavázán nejen ve chvíli, kdy vám něco přináší, ale i když do něj musíte něco investovat. A to je nyní případ vztahu s Evropskou unií.
To ovšem nic nemění na tom, že povinné kvóty jsou nesmysl, který nic neřeší. Nadto nejsou vůbec upřesněné praktické věci, jakým mechanismem například udržíme uprchlíky na našem území. A ďábel se vždy skrývá v detailu, který ale v této chvíli není znám.
To rozhodnutí je hloupé a já věřím, že když se Evropa konečně rozhoupala alespoň k nějakému kroku, tak se konečně začne věnovat řešení podstaty problému. Tedy především jak ochránit schengenskou hranici.
LN: Proč je ale takový problém přijmout pár tisíc uprchlíků? Je to ostatně bezmála jediné téma, na němž se jako opozice s koalicí shodnete...
Já si nedávno u nás v hospodě uvědomil, jak je geniální propaganda strachu Islámského státu. V nějakém rozhovoru jsem uvedl, že bych samozřejmě domů k sobě vzal nějakého uprchlíka, protože je to moje křesťanská povinnost. A v té hospodě mi starosta a někteří občané říkali, že jsem se asi zbláznil. Ty si někoho vezmeš domů a on nás za týden postřílí kalašnikovem. A já si uvědomil, že negativní zprávy, které se na lidi valí, v nich prostě budí strach, který může vyvolávat další problémy.
LN: Ale přece strach z neznámého není důvod odmítnout pomoc. Tam má nastoupit spíš vysvětlování, že uprchlík nerovná se terorista.
Je to jistě chyba v informovanosti a svou roli v tom sehrávají média i politici, protože vše řešíme v obecné rovině. Nejsou známé konkrétní příběhy konkrétních lidí, kteří nemají jinou šanci než prchat ze své země původu. Myslím, že český národ není necitelný nebo xenofobní, že by po seznámení se s konkrétními lidskými tragédiemi nadále dával rovnítko mezi uprchlíka a teroristu.
A my neodmítáme pomoc, jen říkáme, že povinné kvóty neřeší podstatu problému. Říkáme, že je tu fatální impotence ze strany Evropské unie, která neumí řešit takovéto krizové situace. Ukázala to už několikrát. Nejen v uprchlické, ale také řecké či ukrajinské krizi. A jestli se z těchto selhání máme poučit, tak v tom, že musí vyžadovat plnění svých vlastních závazků a pravidel. Řecká krize vznikla jen ztoho, že se nedodržovaly zásady, které si Unie sama stanovila. Uprchlická zase poukazuje na setrvalé nedodržování dublinských dohod, které stanovují pravidla unijní azylové politiky.
