PRAHA Jo, je to bezvadný, určitě přijedu. Takhle hovořil s kamarádkou Martinou Jelínkovou-Růžičkovou, českou jezdkyní a trenérkou, před několika dny. Německý žokej Peter Gehm, který v závěru roku 2004 ochrnul po pádu z koně a od té doby je odkázaný na invalidní vozík, do sluchátka slíbil, že při Velké pardubické nebude chybět.
„Ale v případě Péti se může stát cokoli. Byl dobře naladěný, jeho nálady však řídí maličkosti. Když mu v jezírku kvůli plísním uhynuly rybky, hned mi psal, že se hlásí deprese. Proto mu raději často volám,“ upozorňuje jezdkyně.
Život bez adrenalinu Když mu půl roku po zranění začalo docházet, co se stalo, chtěl si vzít život.
„Celkem třikrát, naposledy ho zachránila manželka. Ale naprosto ho chápu. Víte, nechci se nikoho dotknout, ale jiný je případ člověka, který jezdil denně do kanceláře a teď to má absolvovat na vozíčku, a případ sportovce. My bez adrenalinu žít nemůžeme, pro nás je to strašně moc,“ pokyvuje hlavou.
Už dva roky hraje Gehm basketbal vozíčkářů. „Jenže to je něco úplně jiného, kolektivní sport, amy potřebujeme být sólokapr. Jezdíme na koni, zvládáme spoustu věcí, ale je to jenom o koních a o nás,“ nabízí svůj pohled.
Loni Gehm absolvoval několikaměsíční rehabilitaci u fyzioterapeuta Pavla Tomeše na Slapech, přebýval v rodině Martiny Jelínkové-Růžičkové v Jílovém u Prahy a denně dojížděl autem.
„Po čase jsme to museli přerušit, protože Péťa začal být z těch tréninků velmi unavený a třeba půl dne prospal. Lékaři přišli na to, že na takovou námahu neměl žádnou tukovou rezervu. On totiž na těch strojích strašně dřel, protože moc chtěl, a přehnal to. Navíc jako žokej nebyl zvyklý pořádně jíst, k tomu jsme ho měli přinutit. A tréninky neměly být takové dardy,“ má jasno.
Nakonec Gehm ještě v létě odjel domů.
„Ozvaly se deprese, tak se sebral a jel do Německa na kliniku, kde si ho pár dní nechali. Kdyby se sem tehdy vrátil, možná už by chodil o berlích,“ přemítá.
Hovoří o Gehmovi jako o „Péťovi“, on ji prý oslovuje „maminko moje“. Jak se zrodilo to přátelství?
„Když v roce 2001 vyhrál s Chalkem Velkou poprvé, spolukomentovala jsem to pro televizi, tehdy jsme se poznali. A rok na to jsem si to zopakovala, tehdy vyhrál s Maskulem. Předtím ve stejný den jako favorit nevyhrál dva rámcové dostihy, šel kolem a udělal na mě zoufalé gesto. Kašli na to, Velkou vyhraješ, máš na to, řekla jsem mu. A povedlo se. Potom mě objal, od té doby jsme velcí kamarádi,“ přibližuje jezdkyně a trenérka.
Gehm žije s rodinou v Německu, vychovává dva syny, trénuje koně, stará se o ryby, občas zápasí s depresemi. Jak to udělat, aby opět přijel a rehabilitoval na Slapech?
„Když jsem mu teď říkala, jestli by se vrátil, kdybych pro něj přijela, odpověděl, že se mnou by sem jel,“ křísí jezdkyně naději.
Před třemi lety měla svatbu s hercem Rudolfem Jelínkem.
„Jakmile u nás Péťa začal bydlet, padli si do noty a hráli spolu karty,“ líčí Jelínková-Růžičková.
„Víte, kdyby mi někdo ještě před časem tvrdil, že budu žít s mým oblíbeným hercem, v dětském pokoji bude na palandě spát moje desetiletá dcera a dole pod ní Péťa Gehm, tak bych mu řekla, že nejspíš něco pil. Život to ale napíše,“ krčí rameny.
***
Péťovy nálady řídí maličkosti. Když mu v jezírku uhynuly rybky, hned mi psal, že se hlásí deprese.
