S tunelem Blanka jsou mrzutosti: Je to stavba, která zatím vychází skoro na sedm a půl miliardy koruna odsoudila tisíce lidí ke každodennímu stání v kolonách aut, autobusů a tramvají. Zato datum jejího dokončení je stále v pohybu jako jehovistický konec světa. Občas se kolem ní otevře zem a pohltí kousek Stromovky nebo trávník před ministerstvem kultury, jednou je zasypán bagr i s bagristou, jindy se převrátí jeřáb i s jeřábníkem. Blanka prý nemá v pořádku stavební povolení, navíc má nedostatečný technický dozor. A především je celá obehnána zdí s naprosto dementními obrázky a slogany, které jsou snad ještě horší než zpráva, že tunel má po dokončení navzdory svému původnímu účelu lehce zhoršit ovzduší v Praze.
Přesto se můžeme utěšovat, že by mohlo být mnohem hůř – samozřejmě, není to zrovna objevné ani konstruktivní, ale občas to zabírá. Třeba že nás nepotkalo to, co ruský Petrohrad, nad nímž se má podle plánů vztyčit čtyři sta metrů vysoký mrakodrap Ochta-centrum – nové sídlo ropného velepodniku Gazprom. Možná se v tuto chvíli ptáte, co má ruský macho mrakodrap společného s pražským tunelem nazvaným citlivě Blanka, tedy kromě laciných freudovských asociací?
Trochu jiná káva
Je toho víc: Vedle komunálního titanismu (Blanka má být nejdelším městským tunelem v Evropě, Ochtacentrum nejvyšší evropskou výškovou budovou) spojuje tunel s mrakodrapem třeba zájem inspektorů UNESCO, kteří zkoumají, jestli tyhle stavby neohrožují hodnoty, pro které byla města do prestižního seznamu kulturního dědictví zapsána.
Jenže proti nějaké Blance je plánované Ochta-centrum trochu jiná káva.
Jak již bylo řečeno, nové sídlo společnosti Gazprom na břehu Něvy, naproti Smolenské katedrále, má vypadat jako menší čtvrť administrativních budov, jimž bude dominovat zmíněný mrakodrap: čtyři sta tři metrů vysoká věž ze skla a oceli. Na místě, kde podle stávajících předpisů není povoleno postavit cokoli vyššího než čtyřicet (!) metrů. V centru města proslulého barokní a klasicistní architekturou bez dominantních výškových budov.
Účinek plánované stavby na charakter Petrohradu asi nejlépe vystihl časopis Time, který se ho pokusil popsat svým čtenářům takto: „Představte si, že by někdo plácl Empire State Building rovnou doprostřed Benátek nebo Jeruzaléma.“
Nicméně petrohradská gubernátorka Valentina Matvijenková projekt od samého počátku podporuje a zdá se, že má obrovské pochopení víceméně pro jakýkoli nápad, s nímž šéfové ropného koncernu přijdou. V tom se kupodivu lišila od členů hvězdně obsazené komise světových architektů, která měla vybrat vítězné řešení: Z ní postupně odcházely největší osobnosti jako sir Norman Foster, Rafael Vinoly a Kisho Kurokawa. Komise očištěná o zbytečně různé názory nakonec zvolila návrh renomované londýnské společnosti RMJM, která dala megalomanským představám ruského koncernu tvar, luxusní značku, sedmasedmdesát pater výšky a různé hříčky jako třeba plášť ze speciálního skla, který bude vytvářet ve dne v noci vizuální efekty. A navíc půjde samozřejmě o ekologicky efektivní architekturu s unikátním systémem ventilace a využitím slunečního světla, prostě vzorný dům v šetření energií. Neboť Gazprom je dnes pionýrem zelených řešení. A to celé přibližně za devětatřicet miliard korun. Mrakodrap má být hotov v roce 2012 (asi dřív než Blanka), celý komplex pak do roku 2016.
Vkus faraonů
Proti budování mrakodrapu protestuje řada různých odborníků i občanských iniciativ, ale žalobu, kterou proti stavbě aktivisté podali, petrohradský soud zamítl. Jediný moment, kdy se zdálo, že by mohlo být budování centra v současné podobě ohroženo, přišel koncem května, kdy prezident Medveděv vzkázal petrohradským úřadům, že musejí dodržet závazky Ruské federace vůči UNESCO, což si mnozí vykládali tak, že obří věž právě dostala oficiální zákaz. Ale asi to nakonec nebylo tak horké, protože už v červenci podle agentury RIA Novosti ruské úřady stavbu definitivně posvětili.
Zřejmě má pravdu Sergej Malkov, jeden z mála petrohradských radních, který hlasoval proti návrhu, když zmíněnému časopisu Time řekl, že „rozhodnutí postavit tuto věc nemůže být v běžném smyslu označeno za zkorumpované. Gazprom totiž není ten typ organizace, která podplácí a korumpuje lidi odspoda. Oni si prosadí své rovnou na nejvyšších místech.“
Firma, které pojistil pozici exkluzivního vývozce ruské ropy sám bývalý prezident Putin, a v níž současný prezident Medveděv zasedal šest let jako předseda správní rady, si dnes prostě může dovolit měnit tvář města, které založil Petr Veliký jako symbol ruské příslušnosti k moderní Evropě, s velikášstvím a vkusem starých faraonů.
Na závěr škodolibá glosa: Na webových stránkách Ochta-centra je heslo v angličtině, které říká: „Abychom ochránili starý Petrohrad, musíme postavit nový!“ Když na heslo kliknete myší, abyste se o této pozoruhodné myšlence dozvěděli více, objeví se jen ruský nápis: „Chyba“.
Je to skoro tak vtipné, jako když vedle patnáct metrů hlubokého kráteru, do nějž se při ražbě Blanky propadla zem, stojí cedule „Blíž Pražanům“. ?
