Také fingovaná "sociální" pomoc, hraje roli
Na rozdíl od Sýrie, u nás nemusí člověk nasadit všechny své síly a využít všechny možnosti. Dokud se ještě tolik nestřílelo, byl jsem jako nový člověk v každé ulici zván na sklenici čaje, jednou autoservis, jindy obchod. Vždycky vehementní "no byznys", jen přátelství, pohostinnost. Ledviny bych si zničil. Chodím v místním oděvu, spíše sešlém, boty horší, než domorodci, kteří si na nich dávají záležet. Tedy i kolemjdoucí je pro ně významný, ne na kšeft, ale na koalici, pro informace, kontakty.Kde může člověk kašlat na druhé, má rezervy, má pokoj, bída je daleko. V Damašku si neprohlédnete výlohu, prodavač je hned u vás venku. V hotelu můžete být týden a neznat číslo pokoje, i v běžné ceně na průvodce má hotel lidi, spíše děti. Jak ale je osoba zajištěna státem, lichvářem (časem to vyjde stejně), hledá lepší a víc. To potom je kasíno, někteří vyhrají, jiní nikoliv. Bez rozdílu vrstvy je nutné neztratit ze zřetele základní produktivitu. Opět Dimasc, v jednom hotelu jsou skoro všechny třídy ubytování, vítán je rus, čech, ale mají apartmán i pro lepší. Ne pro šejky, není už 19. st., kdy tam byl hotel skutečně jen jeden a v JRSLM byli dva u Jaffa Gate. Lepší samozřejmě nechodí mezi lidi do restaurace, ale mají donášku i svůj výtah. Protože jsou chaoti, prodali můj pokoj dvěma lidem, no problem, vyfasoval jsem kousek Holywoodu, ale i z pozlaceného kohoutku tekla jen voda. Ráno jsem zažil naopak hluboké opovržení k hostům nezvyklé, dal jsem na ten luxus malé zpropitné pikolíkovi.