Dědici pozůstalosti ve spolupráci s „ochranitelem“ kytaristova odkazu, producentem a zvukařem Eddiem Kramerem, vydají zanedlouho už třetí titul dosud nezveřejněných Hendrixových nahrávek. Chtějí prý uzavřít trilogii, započatou v roce 2010 titulem Valleys of Neptune a pokračující o tři roky později albem People, Hell and Angels.
Minulý týden byla zveřejněna ukázka z chystané „novinky“, jež se v kompletní podobě na trhu objeví 9. března pod názvem Both Sides Of The Sky. Zveřejněná píseň je známé Hendrixovo blues Hear My Train a Comin’. Ačkoli ještě celou kompilaci archivních snímků nikdo neslyšel, lze s vysokou pravděpodobností úspěchu předpokládat už na základě této ukázky, že nic nového nepřinese. Jen sbírku dalších lepších či horších verzí známých Hendrixových písniček, případně nějakých standardů.
Jimi Hendrix je osobnost takového kalibru, že kdyby kdekoli v archivech ležely po jeho smrti nějaké skutečné poklady, už dávno bychom je měli k dispozici, a to hned v několika reedicích. Zvláště u studiových nahrávek je to jednoznačné – vždyť je historicky zmapován doslova každý den Hendrixova života v hvězdném období a ti, kteří s ním tehdy pobývali ve studiu, tedy zvukaři i hudebníci, jej přežili o desítky let.
Je prakticky vyloučeno, že by byli tak zapomnětliví, stejně jako je minimálně pravděpodobné, že by se kytarista v době své slávy „tajně“ zavřel v neznámém studiu s neznámými techniky a spoluhráči, a tam jen tak z plezíru natočil geniální hudbu, kterou by zavřel do šuplíku.
Z toho plyne, že jediné, co zbylo k „objevování“, jsou alternativní verze známých písní, které o svém tvůrci neřeknou nic nového, případně písně, které by perfekcionistický kytarista sám od sebe nezveřejnil. Činí tak až jeho dědicové. Samozřejmě za účelem vytahání dalších peněz z kapes fanoušků, hledajících hendrixovský „svatý grál“. Ale copak jím, proboha, nejsou ty úchvatné nahrávky, které Hendrix autorizoval a vydal už za svého života?
