Kuriózní vlastní gól, který za stavu 0:2 vrátil Slavii naději na vítězství, se jen tak nevidí. „Už jsem ale dostal horší, ještě v přeboru mi malá domů skočila přes nohu,“ trpce se usmál gólman Roman Pavlík.
Běží 28. minuta, kladenský Tomáš Strnad odkopává před pokutovým územím míč, ten míří do oblak a překvapivě se snáší na Pavlíka. Brankář zmatkuje, míč mu vypadává z ruky a padá za jeho záda. Nebyl to krásný gól, ale povídat se o něm bude ještě dlouho. „Myslel jsem, že se mnou někdo půjde do souboje, tak jsem čekal, jenže jsem se dostal za míč, a pak mi to propadlo rukama,“ říkal Pavlík.
Se Strnadem si však ve své nemotornosti mohli podat ruku. „Asi mi to nějak skočilo. Bál jsem se, že nás to bude stát tři body. Něco podobného jsem předvedl už v minulém zápase. Ještěže jsme vítězství udrželi,“ ulevilo se Strnadovi.
„Říkal jsem si, že musím něco chytit, jinak jsem pokazil celý zápas,“ popisoval své myšlenky Pavlík. O přestávce pak kolem něj všichni chodili po špičkách. Hrubku mu nikdo nevyčítal. „Věřil jsem, že už takovou chybu neudělá. Slavia nás pak dostala pod tlak a v tom je Roman silný. Chybu několikanásobně napravil,“ mávl rukou kouč Martin Hřídel.
Otřesený gólman na trapný okamžik zapomněl a ve druhé půli v brance čaroval. Vyznamenal se hlavně při Šventově střele zblízka. Vlastní gól si přesto bude ještě hodně dlouho vyčítat.
„Něco jsem chytil, ale stejně jsem naštvaný, ani nemám radost z vítězství. Musím to klukům ještě v týdnu vrátit něčím dobrým,“ usmál se kladenský gólman.
