Jmenuje se Ano, šéfe! a jeho hlavním protagonistou je Zdeněk Pohlreich, známý šéfkuchař a majitel prosperujících pražských restaurací Café Imperial a Divinis. Své životem nabyté zkušenosti nabídne restauracím, které se potácejí na hranici výdělečnosti, a ukáže jejich majitelům, jak znovu naplnit hospodu. Tečou u toho slzy a stříká pot, vzduchem létají silná slova a emoce, byť mnohem méně než ve slavné britské reality show Gordona Ramsayho, která je pro Ano, šéfe! přiznaným vzorem. Princip proměny funguje spolehlivě, ať už se předělávají byty, tělesné partie či hospody, a tak má pořad našlápnuto stát se tím nejlepším televizním „vařením“, jaké jsme za posledních dvacet let viděli. Předchozí věta není nijak silné prohlášení, tak moc toho tady bohužel nebylo. Mrkněme se proto nejprve na Pohlreichovu konkurenci.
Co se gastronomie týče, je česká televizní obrazovka vyschlá jako poušť Gobi. Kupodivu to způsobil Jamie Oliver. Ne snad že by se o gastronomickou vyprahlost osobně zasadil. Jen místním dramaturgům zamotal hlavy natolik, že se už léta pokoušejí najít jeho českou náhradu, aniž by o to trh skutečně stál.
A tak se nejrůznější dobrovolníci pokoušejí stát se okouzlujícím mládencem a předvést divákům „cooking show“. Marně, show se nekoná a diváci se cítí více či méně trapně. V zoufale nerovném boji tak dosud prohrával jeden hrdina za druhým. Na toho, kdo konečně porazí sedmihlavého draka, se čeká už dlouho. A i když naděje slábnou, je jisté, že dostane princeznu a půl království. Umanutost tohoto počínání je přitom šílená a zbytečná. Už proto, že obchodně nebyl vstup Jamieho Olivera na český trh úspěchem: sledovanost a prodeje knih kulhaly daleko za oblibou jeho značky. Důvodem byl fakt, že se český divák s britskou realitou nemohl ztotožnit. Můžete to zkusit, ale osobně mám neblahé tušení, že když si strčím plechovku piva do kapsy u džísky, sednu na skútr a pojedu na nejbližší trh nakoupit čerstvé ryby, nedopadne to dobře.
Poslední, kdo vstoupil do dračí sluje, je Zdeněk Pohlreich. Stal se ale zároveň prvním, kdo se nepokouší překonávat nástrahy nesmyslné chiméry cooking show, byť je licencovaná předloha pořadu opět zahraniční. Nejméně šest dračích hlav leží na zemi už jen díky tomu, že se tvůrci nejprve zamysleli nad tím, co cílovou skupinu před obrazovkou v roce 2009 opravdu zajímá a trápí. Realita je taková, že si většina Čechů neláme hlavu s recepty, ale spíše se základními surovinami a rozpoznáním jejich kvality. Přemýšlí, co vůbec, proč a jak do hrnce dostanou či kde se dá alespoň trochu slušně najíst. Ten, kdo odpovídá na tyto otázky a neexhibuje u toho za prohazování obsahu pánve, získává automaticky vděk a úctu diváka.
Pohlreich je bezpochyby fascinující osobnost, která si svou prací umí získat respekt. O to víc diváka zaskočí, když na konci prvního dílu zjistí, že majitel restaurace, která potřebovala resuscitaci jako sůl, stejně nedokázal šanci na oživení proměnit v profit a prodělává dál. Jinými slovy, přestože dostane k ruce eso v oboru a de facto stroj na peníze, stejně po „proměně“ končí s dekadentní nabídkou kuřecích prsou s broskví a prázdným lokálem. Na chvilku má člověk dojem, že se dívá na syrový sociální dokument. Pokud se Primě v budoucnu podaří odlehčit tenhle nepříjemný závan reality, která jinak pořad nese suverénně na svých bedrech, stane se z reality stoprocentně show.
***
Česká televizní obrazovka je vyschlá jako poušť Gobi. Kupodivu to způsobil Jamie Oliver. Kdo je Zdeněk Pohlreich?
Šéfkuchař s australským pasem (emigroval v roce 1989) a majitel dvou pražských restaurací Šéfoval kuchyním v hotelech Villa Voyta, Radisson SAS, Marriott a Renaissance. V roce 2007 (ve svých padesáti letech) začal podnikat na vlastní pěst. Recenzentka LN Laura Baranik tvrdí, že jeho restaurace Divinis je jedna z nejlepších v Praze. Je ženatý, má desetiletého syna, jeho žena Naďa pracuje v mezinárodním hotelu. Miluje rozhovory o jídle a ve volném čase ho nejspíš potkáte na nějaké gastronomické túře po Itálii nebo Francii.
Oblíbený předmět: bičík na zaměstnance
O autorovi| Hanka Michopulu, gastronomická novinářka, michopulu@zpatkydomu.cz
