Michal Škapa alias Tron vzešel ze streetartové komunity a svou graffiti minulost přetavil v nezaměnitelný styl. Jeho díla tak najdeme nejen v ulicích metropolí, ale i v prestižních uměleckých sbírkách a galeriích. Patří do silné generace street artistů, která nastoupila v nově otevřené a uvolněné atmosféře poloviny 90. let. Pracuje s rozličnými médii a formáty a i nadále je pro něj veřejný prostor výzvou. S jeho tvorbou se setkáváme i na obálkách knih, časopisů či coverů CD. Dosud největší monografickou Škapovu výstavu Babylon, která byla připravena u příležitosti jeho čtyřicetin, uvozuje podtitul „Všichni mladí budou svědky dne, kdy padne Babylon“ vypůjčený z kultovního snímku Rockers natočeného právě roku 1978.
  |
Lidovky.cz: S graffiti jste začal už ve třinácti letech? Co vás k němu tehdy přivedlo?
Přivedla mě k tomu náhoda, možná si to spíš našlo mě. Byla to jedna ze desítek věcí, kterou jsem se jako teenager ve městě bavil. Praha byla tehdy šedivá a probouzela se z dlouhé letargie pod nadvládou komančů. Město se začínalo rapidně měnit a já se pohyboval mezi různými skupinami. Zajímalo mě tehdy objevovat nový svět hudby, koncertů, rozvíjely se různé komunity. Z počátku se objevilo jen pár velkých barevných maleb na ulici a tehdy mě to uchvátilo a chtěl jsem, aby se to rozšířilo po celé Praze.
Lidovky.cz: Měl jste kvůli graffiti často problémy se zákonem?
Když jsem s tím začínal, tak to nezpůsobovalo zas tak velké problémy. Většinou se to řešilo domluvou a maximálně pokutou. Pár honiček s ochrankou nebo policií určitě proběhlo, ale šlo spíše o úsměvné příběhy. Většinová veřejnost byla z naší bohulibé činnosti mírně řečeno rozladěná, i proto později vznikl antigraffiti zákon a napříště se při odchytu putovalo rovnou do policejní cely. Za odměnu byly podmínky nebo veřejně prospěšné práce.
Lidovky.cz: Jak jste se pak od malování na zdi dostal k malování na plátno?
Cesta to byla dlouhá a úmorná. Vždycky mě zajímal svět umění a od malička jsem chodil hlavně s rodinou do galerií. Máma učila na filmové škole, babička zase absolvovala několik ročníků na Akademii výtvarných umění, než ji komunisti vylili. Asi na mě přeskočila nějaká jiskra. Po střední jsem nastoupil na pedagogickou fakultu, ale nevydržel jsem to a radši se pak vzdělával v oboru grafický designér. Přes návrhy různých tiskovin jsem se dostal k zájmu o písmena apod. Pak jsem zvolna začínal kombinovat svoje vysedávání za monitorem s malováním v ateliéru. Postupně mě to začalo lákat víc než běhat s barvou po venku, a ustupovala i moje dráha grafika. V poslední době se věnuji volné tvorbě, což znamená, že na svoji práci myslím od rána do večera.
Lidovky.cz: Bylo pro vás obtížné propojit tyto dva zdánlivě neslučitelné světy?
Naopak. Přechod mi přišel celkem plynulý. Rád experimentuji s různými formami vyjádření. V malování venku je obrovská energie a potenciál, čerpám z toho inspiraci. Navíc mi to dalo možnost poznat město z mnoha úhlů a na mnoha místech, kam bych se normálně nedostal. Nesnažím se přenést pouliční tvorbu na plátno jedna ku jedné, vynalezl jsem si nový vyjadřovací jazyk, který rozvíjím. Kromě plošných obrazů teď konstruuji kovové, dřevěné nebo světelné objekty, jenž se snažím dostat do veřejného prostoru.
Lidovky.cz: Kde všude na světě už jste svá díla vystavoval a co berete jako svůj největší dosavadní úspěch?
V roce 2010 jsem byl přizván spolu s dalšími kolegy k účasti na světové výstavě Expo v rámci českého pavilonu v Šanghaji. To byla ve všech směrech obrovská zkušenost. Měl jsem celkem velkorysý rozpočet a mohl tak zrealizovat konstrukčně a funkčně náročnou věc. Následně celá logistika, instalace a průběh expozice byl zajímavou sondou do fungování mnoha procesů. Do jisté míry mi to otevřelo dveře dále.
V posledních letech udržuji určité propojení s berlínskou galerií Urban Spree, pak jsem měl několik výstav v sousedním Polsku, kam se vždycky rád vracím. Moje obrazy se dostaly i na pár veletrhů po Evropě. Nějaké drobné věci se sem tam dostanou i za moře. V poslední době jsem orientovaný spíše na domácí pole. Tento rok mám obrovskou radost z povedené instalace na Signal festivalu, která navíc zůstává trvale na místě, a pak z mé zatím nejobsáhlejší výstavy Babylon.
Lidovky.cz: Tato velká výstava je momentálně k vidění v Gallerii Villa Pellé. Proč zrovna název Babylon?
Expozice Babylon navazuje na dvě předchozí sólovky “Graffoman” (The Chemistry Gallery, 2014) a “Analfabet” (Trafo Gallery, 2017). Jak názvy napovídají, ve všech jsem se zabýval písmem, šifrou, kódem, jeho (dez)interpretací. I na současné přehlídce se toto téma zčásti objevuje. Starozákonná legenda o pádu Babylonu mi přišla jako příhodný zastřešující příběh. Jednak se tam objevuje aspekt zmatení jazyků a právě v písmu jsou naše jazyky a myšlenky obsaženy. Gestické nebo vrstvené obrazy, které může návštěvník ve Ville Pellé vidět jsou toho odrazem. Další paralelní kapitolou mojí práce jsou detailní městské krajiny. Svojí zahuštěností a nekontrolovatelným bujením připomínají právě stavbu bájné babylónské věže. Obsesi stavbou a objemy připomínají ještě objekty v zahradě galerie, jedná se o jednu dřevostavbu postavenou bez předchozího plánu a několik kovových instalací.
Lidovky.cz: V čem je Babylon odlišný od ostatních výstav?
Rozhodně šíří představovaných pohledů. Většinu předešlých výstav jsem věnoval určitému výseku svojí tvorby. Členitý, třípatrový prostor galerie pro mě byl obrovskou výzvou a zároveň mi umožnil naporcovat díla do různých sekcí a vytvořit tak minipříběhy nebo významy v jednotlivých místnostech. Komplikovaný půdní prostor nebylo jednoduché zabydlet, ale nakonec se to podařilo neformálním umístěním děl, ale i grafických listů, modelů z polystyrenu či lepenky nebo třeba vitrínou, kde je spousta skic a dává návštěvníkovi tak trochu možnost nahlédnout do kuchyně. V jedné z místností je také například instalace s použitím dílů autokaroserie. Výhodou byla možnost využití i přilehlé zahrady a blízkého okolí.
Lidovky.cz: Zmiňoval jste, že součástí jsou i instalace venku u galerie. Najdeme zde i nějaké světelné?
Jak jsem zmiňoval dříve, na zahradě vznikla dřevostavba, jakýsi altánek s vyhlídkou. Vznikla během jednoho týdne, kdy jsem si přivezl na místo hromadu latí, desek a velkých krabic na transport umění. Z nich jsem celou stavbu o rozměrech 4 x 4 x 6 metrů bez předchozího konkrétního plánu zbudoval. To má souvislost s jednoduchými obydlími, která si lidé na mnoha místech planety staví jako své příbytky a která zobrazuji na svých obrazech. Další kousky na zahradě jsou z kovu, jedná se o rozměrné perforované plochy, do kterých je vtištěno moje písmo ve zhuštěné podobě. Největší z těchto kompozic s názvem Černá věž je pět metrů vysoká a svým umístěním v rohu zahrady komunikuje i s okolním prostředím ulice. Jeden objekt se podařilo umístit v blízkém okolí na exponovaném místě na rohu ulice Pelléova a Milady Horákové. Jedná se o čtyři pláty plechů, které vyrůstají ze země. Různé měřítko dezénu pak rozehrává pohledy ze stran. V rámci vernisáže byly instalace barevně nasvícené a doplněné velkoformátovou projekcí na fasádu. V průběhu výstavy fungují spíše za denního osvětlení. Za mým světelným objektem “Zjevení” by se zájemce musel vydat do Atria na Žižkově. Je sestaven z neónových trubic a díky přepínání do několika poloh se mění jeho podoba a barva. Významově je provázán s historií místa, kde se nachází.
Lidovky.cz: V rámci výstavy pravidelně probíhají i různé doprovodné akce. O co jde a kde se dozvíme o aktuálním programu?
Na začátku prosince proběhl airbrushový workshop. Překvapivě to všem zúčastněným skvěle šlo, takže buď mám spoustu nových asistentů do ateliéru nebo spíše úspěšných následovníků. Teď 12. prosince. bude křest publikace, která vychází v rámci výstavy a kterou jsme připravovali s kolegou grafikem Honzou Matouškem. Z části jde o reprodukce děl, z části pak neotřelou formou předkládá inspirační zdroje, záznamy pracovního procesu a vzniku jednotlivých obrazů a objektů. O text se postaral kurátor Radek Wohlmuth, se kterým už dlouhodobě spolupracuji a už jsem krásně vyladění, svým textem přispěl také Vladimír 518. V lednu jsou připraveny dva termíny komentovaných prohlídek. V galerijním shopu je pak možnost nahlédnout do mnoha tématických publikací, které jsme tam umístili speciálně v rámci výstavy. Publikace nebo také autorské grafické listy lze samozřejmě také zakoupit. Veškeré podrobné informace najdete na webu www.villapelle.cz. Budu se těšit na viděnou.
