Havla jsem si já i mí kolegové, kteří s ním měli možnost spolupracovat, vážil nejen pro jeho osobní statečnost, s níž vzdoroval totalitnímu režimu bez ohledu na neustálé pronásledování, špiclování, omezování osobní svobody a šikanu. Poznali jsme ho také jako laskavého člověka, který jednal lidsky, vystupoval skromně, tedy tak, jak byl zvyklý v době, kdy nebyl prezidentem.
Nikdy se také nepřetvařoval, říkal vždy to, co si skutečně myslel, jakýkoli populismus mu byl cizí. Při řadě jednání jsem mnohokrát zažil, že nejdříve nechal mluvit ostatní, poslouchal je a do děje vstoupil až v závěru, kdy pokládal věcné dotazy. Nikdy nebyl arogantní, nepředváděl se, neponižoval ostatní. Nikdy nikoho nepřekřikoval, v dotazech byl zvídavý, věcný, ale nikdy ironický.
Měl specifický smysl pro humor, kterým dovedl dokonale odbourat napětí nebo nervozitu, a nebál se dělat si legraci sám ze sebe. Pravda, někdy byl dost neústupný a nebylo snadné ho přesvědčit, pokud ale byly argumenty pádné, ustoupil ze svého stanoviska. Mluvil normálně, neoslňoval intelektuálními exhibicemi a nikdy nebyl vulgární.
S každým mluvil jako se sobě rovným, neměl rád servilitu, ale někdy byl v odhadu lidí trochu naivní. Tady hrála významnou roli jeho první žena Olga, která dokázala dokonale poznat, co je ze strany Havlových partnerů upřímné, a co je jen kalkul. Zkrátka pokud byl Havel ještě zdravý, byl skvělým společníkem, s nímž se člověk nenudil, a především měl mnoho důvodů, aby si ho vážil.
