S Václavem Havlem jsme se seznámili na začátku roku 1984 na americké ambasádě v Praze. Bylo to krátce poté, co byl po pěti letech propuštěn z vězení. Spolu se svou ženou Olgou se zakrátko stali našimi častými hosty. Na ambasádě se setkávali s významnými americkými spisovateli, dramatiky, malíři a básníky: s Johnem Updikem, Williamem Styronem, Edwardem Albeem, Richardem Diebenkornem a dalšími.
Stali jsme se blízkými přáteli. Václav Havel mi vnukl myšlenku založení Nadace pro občanskou společnost (Foundation for a Civil Society, FCS), která zahájila svou činnost v lednu 1990 v Praze a New Yorku. Měli jsme tehdy několik programů, které přímo vycházely z jeho myšlenek: Cenu Jindřicha Chalupeckého, kterou jsme založili s Václavem Havlem a skupinou českých umělců a jejímž úkolem bylo uspořádání celonárodní československé soutěže pro výtvarné umělce, jejíž vítěz by získal tvůrčí pobyt ve Spojených státech – nejdříve v Kalifornii a posléze v New Yorku. V roce 1986 jsme se vrátili do Spojených států, ale každý rok jsme se sem vraceli, abychom navštívili Václava a Olgu a další své přátele z řad disidentů, kteří zůstali uvězněni za železnou oponou.
V létě 1989 jsme se podívali i na Hrádeček, společně s Lloydem Cutlerem, právníkem a někdejším poradcem prezidenta Cartera a později i Clintona, a jeho manželkou Polly Kraftovou. Na popud Václava Havla a Jána Čarnogurského Cutler v roce 1990 působil v rámci naší FCS jako právní poradce při vzniku nové československé ústavy. V únoru 1990 zorganizovala Madeleine Albrightová Václavovu mimořádnou cestu do Washingtonu. Na nás s manželem pak byla organizace Václavovy návštěvy New Yorku – Metropolitního muzea, kde můj muž působil ve funkci ředitele, – i fantastické Pocty Václavu Havlovi v newyorské katedrále St. John the Divine. Václav Havel byl a stále je inspirací pro tisíce, ne-li miliony lidí.
