Ve středu 28. září se ve Staré Boleslavi konala tradiční Národní svatováclavská pouť. Lebka českého patrona byla v průvodu přenesena do staroboleslavské baziliky sv. Václava, kde ji uložili v kryptě svatého Kosmy a Damiána. Pouti se účastnili také prezidenti republiky – Miloš Zeman a jeho předchůdce Václav Klaus. I následující program mají oba pánové totožný.
Lepší, když bude dělat ostudu na Rhodosu, říká Kalousek k neúčasti Zemana na pohřbu Perese |
Internetové stránky úřadující hlavy státu praví: „Prezident republiky Miloš Zeman uskuteční ve dnech 29. září – 1. října 2016 pracovní návštěvu v Helénské republice. Prezident republiky se zde zúčastní konference Rhodes Forum 2016.“
Internetové stránky www.klaus.cz: „Václav Klaus se ve dnech 29. září – 2. října 2016 zúčastní mezinárodní konference Rhodes Forum 2016, jehož letošní téma je ‚The Chaos of Multiplicity: an Urgent Call for Dialogue‘. Na konferenci se zúčastní několika panelových diskusí a přednese hlavní závěrečný projev.“
Dialog civilizací
Oba žijící ústřední politici polistopadové éry ČR se tedy svorně vypravili na konferenci zvanou Dialog civilizací. Organizuje ji Vladimir Jakunin – přítel Vladimira Putina. Jakunin sloužil dvaadvacet let v sovětské tajné službě KGB. Dnes tento oligarcha vede organizaci Centr nacionalnoj slavy, na jejíchž stránkách jsou ke spatření mimo jiné fotografie dokumentující sepětí ruských politicko-ekonomických a církevních struktur (výborným způsobem toto symbiózu ukazuje předloňský, „málo uvědomělý“ film Leviathan režiséra Andreje Zvjaginceva). Krom toho Jakunin disponuje značným majetkem, k němuž se propracoval mimo jiné coby prezident státní společnosti Rossijskije železnyje dorogi. Na Putinův pokyn pak byl instalován i do vedení další dopravní firmy – Baltské námořní dopravy. Na svůj sankční seznam jej zase po anexi Krymu v roce 2014 instalovaly Spojené státy a Austrálie.
A třešinka: v pátek se v Izraeli konal pohřeb státníka Šimona Perese. Zeman se vždy prsil podporou nadstandardních vztahů Česka s Izraelem. Ale jak je vidět, jeho srdce to asi více táhne na jiný Východ... Tam včera pronesl nedlouhý, ale hlavně myšlenkově zcela impotentní projev (lze se jej přečíst na stránce www.hrad.cz.).
Klaus na srazu populistické AfD: Evropa potřebuje změnu, téměř revoluci |
Vlastenecko-duchovní svatováclavská epizoda Zemana & Klause tedy kontinuálně přešla ve výjezd na konferenci, v níž se vlastenectví a duchovnost servírují na podnosech, na nichž není místo pro demokraticko-liberální produkty, pro příspěvky padni komu padni, nýbrž budou vítány projevy kriticky zacílené jinam než k pořádkům, které stojí za organizátory. Představa, že by roli užitečného idiota v ruském propagandistickém tažení sehrál Havel, je absurdnější než nejabsurdnější dialogy v jeho divadelních hrách.
Ještě poznámka k svatováclavskému svátku. Účast někdejšího a současného prezidenta na Národní svatováclavské pouti není výrazem hlubokého duchovního přesvědčení, nýbrž pragmatismu a osobního boje proti západním a evropským strukturám, ztělesněným kupříkladu německou kancléřkou.
  |
Nebude od věci v této souvislosti zacitovat věty katolického publicisty, redaktora a vzdělance Ladislava Jehličky (1916–1996), které najdeme v jeho knize Křik koruny svatováclavské (Torst, 2010): „Českému národu už není pomoci. Nemůže se vrátit k víře svých katolických dědů, protože lidé už nejsou schopni
věřit v základní křesťanská dogmata. Nemůže přijmout nějakou národní ideologii, protože jednak není být nač pyšný, jednak tato ideologie není vypracována, zažita, hýčkána v srdcích generací, a kdyby byla dnes hlásána, byla by to opět jen slova, slova, slova. Nemůže přijmout žádnou jinou ideologii, protože ty staré selhaly a žádná nová není, ostatně věk ideologií, jak se zdá, je u konce. Jednou jsem řekl Janu Patočkovi: ‚Co tu ještě vůbec děláte na tomhle hřbitově idejí?‘ Patočka mi odpověděl: ‚Jaký hřbitov? Naopak kolébka!‘ Nu, uvidí se. Qui vivra, verra. (Volně přeloženo: Kdo si počká, ten se dočká – pozn. red.). Útěchou snad může být, že český národ vždycky přijme víru vítězů nebo domnělých vítězů, ať je jakákoliv.“
Teď už je to na Hradě tajné
V Lidových novinách v rubrice Orientace píši na jiném místě o knize Tomkiho Němce, který byl oficiálním fotografem Havla-prezidenta. Institut fotografů, kteří mají zblízka dokumentovat aktivity hlavy státu, s koncem Havlova mandátu vymizel. Nemluvě o tom, že předčasně zesnulému dokumentaristovi Pavlu Kouteckému Havel dovolil roky sbírat filmový materiál s tím, že jej bude moci využít, až prezidentský mandát vyprší. Stalo se: materiál natočený Kouteckým do konečné podoby sestříhal Miroslav Janek, výsledkem byl rozsáhlý dokument Občan Havel (2007). Aby se něco takového dělo za Václava Klause či Miloše Zemana, je prakticky nepředstavitelné. Obrazově nahlédnout, jak vyhlíželo a vyhlíží jejich úřadování na Pražském hradě, nelze – buď takový fotografický/filmový materiál vůbec nevzniká (což je pravděpodobnější), anebo dosud byl a je dokonale utajen.
Z Havla netřeba dělat svatouška, tvrdosti v praktické politice se naučil, z některých jeho úvah a kroků by měl „měkčí“ občan možná bolení a samozřejmě ty nejobnaženější okamžiky jeho vládnutí veřejnost už nikdy nespatří a asi to ani není třeba. Ale základní obraz – sestavený z fotografií a filmových sekvencí, které se vymykají běžnému agenturnímu zpravodajství a jež dávají pocítit, co je politika někdy za řemeslo a někdy i za robotu – si u Havla učinit lze. U Klause a Zemana nikoliv, neboť za jejich vládnutí by byl každý „zvědavec“ z Hradu vypuzen. Veřejnosti musí stačit oficiální agenturní záběry.
