„Snažím se jednotlivé premiéry navštěvovat,“ přiznává Václav Havel a odmítá, že by si žárlivě střežil vlastní představu svojí hry. „Naopak každá z inscenací, které jsem viděl, mě něčím novým oslovila, překvapila i obohatila. Je to pro mě poučné, těším se na různé varianty pojetí hry, baví mě to,“ ujišťuje autor. Sestavovat žebříček kvality jednotlivých nastudování rozhodně nechce, pro každé představení má laskavé hodnocení.
I zatím poslední plzeňské považuje za velmi dobré. „Ode mě dostává jedničku,“ říká s úsměvem. Přesto nevylučuje drobné dodatečné úpravy. Z jeviště totiž tentokrát nezní jen jeho hlas, jímž v předem namluveném komentáři naznačuje své záměry, představy i pochybnosti a v žertovné nadsázce usměrňuje herce, ale velkoplošný obraz přitom snímá i tvář samotného autora. „Pan režisér Burian mě o to požádal a přišlo mně to jako dobrý nápad. Možná si ale zaslouží určitou redukci, protože mě je tady vidět přece jen trochu moc,“ míní dramatik.
Více čtěte na straně 16
