Havelka se pusil do trampské retrokomedie

Ondřej Havelka přiznává, že on sám je ke trampingu zdrženlivý a tak tentokrát téma určil hudební žánr. S Martinem Vačkářem (mezi jejich společná dílka patří například Má férová Josefína podle Vladislava Vančury nebo Tenhleten Manhattan podle Woodyho Allena) naposledy nastudovali v mladoboleslavském divadle hudební komedii Muži v offsidu, která se hraje již čtyři roky a patří k nejúspěšnějším titulům.

"Chtěli jsme se s Martinem vrátit k naší milované první republice a přemýšleli jsme, který žánr by novému titulu měl dominovat. V Mužích v offsidu to byl žižkovský pouliční folklór a pokleslé operetky. Mě potom napadlo, že by se kus mohl jmenovat Zločin v Posázavském Pacifiku a Martin by k takovému titulu mohl vymyslet děj," vysvětluje Havelka.

Ondřej Havelka

V inscenaci se sešla originální sestava: hlavní roli továrníkovy dcerušky Luizy, která pobytem v sázavské divočině hodlá přesvědčit svého dědečka, že si zaslouží zdědit rodinný podnik, hraje Petra Nakládalová. Další mužské postavy Willyho a Tima ztvární Vojtěch Havelka a Petr Halíček, režiséra Klepače Bob Klepl, který podle svých slov nebude zpívat ale tančit. Čtyřroli Emy, Mary, Dity a Lory vytvoří Jaroslava Kretschmerová v alternaci s Annou Polívkovou, také Martin Zbrožek se objeví ve více rolích.

Zločin na cestách Zločin v Posázavském Pacifiku bude mít premiéru 19. 5. v Divadle Kalich (Jungmannova 9, Praha) kde se bude hrát dvakrát měsíčně, stejně tak v Mladé Boleslavi a na zájezdech. Více na www.divadlokalich.cz a www.mdmb.cz.

Autorem scény je Martin Černý, který výtvarně pojednal dokonalou iluzi lokálky jedoucí romantickým Posázavím. Ondřej Havelka tvrdí, že příběh by měl být oslavou trampského hnutí, které ve dvacátých letech zasáhlo různé vrstvy obyvatel a původně bylo hlavně návratem k přírodě. "Mám k tomu trochu odstup a tak půjde i o střet trampingu a městského prvku," říká.

Pokud jde o hudební dramaturgii, některé písničky prý měl na mysli od samého počátku. "Jsou to hlavně skladby Jedu nocí se svým koněm sám Jiřího Traxlera a Jednou snad se všechno změní Emana Fialy, kterou také zpívali Setleři. Takové kutání a hledání hudby je moje oblíbená činnost, hledám takové kousky, které byly sice napsané pro jiné příležitosti, ale mohou dobře zapadnout do našeho příběhu a rozvíjet jeho situace a emoce. Opět mně velmi pomohl sběratel Gabriel Gossel, který má ve své sbírce snad všechno, co u nás na gramofonových deskách vyšlo do roku 1940. Vyslechl jsem velké množství trampských písniček a zjistil, že jen velmi malá část je použitelná. Takže jsem se obrátil k těm sofistikovanějším autorům jako je třeba Eduard Ingriš a také ke kovbojským songům, které hrály swingové orchestry " uzavírá Havelka.