Psal se rok 1977. V Anglii byla vydána přelomová punková deska Never Mind The Bollocks,Here’s The Sex Pistols, v tehdejším Československu manifest Charta 77. Jedním z autorů a prvních signatářů byl Václav Havel.
Svůj podpis pod kritiku státní moci nabídl i písničkář Jaroslav Hutka. Tehdejší disident a budoucí prezident mu to rozmluvil.„Havel tehdy mně a Vlastovi Třešňákovi vysvětlil, že dokud můžeme koncertovat, tak ať hrajeme – na podpis Charty že budeme mít dost času, až nám veřejné vystupování zakážou,“ vzpomíná Jaroslav Hutka. Státní bezpečnost se však v prvních lednových dnech pramálo starala o folkové trubadúry; už 6. ledna poslala za mříže Václava Havla, Ludvíka Vaculíka a Pavla Landovského – tažení proti chartistům začalo.
? ? ?
Byl únor, Jaroslav Hutka seděl v kuchyni olomouckého bytu svých rodičů; jeho kamarád Havel seděl už skoro měsíc.
Bylo mu ho líto, často na něj v posledních dnech myslel.
Hlavou mu projel verš: „A podle litery paragraf – šavle / teď dumej o právu, Havlíčku, Havle.“ A vzápětí další a další rýmy, za půl hodiny byla písnička hotová; slova i hudba.
Premiéru měla v Olomouci; jen část publika tenkrát znala jméno Václava Havla. Zasvěceným přeběhl úlek přes tvář, vzápětí ho vystřídal smích.
Těm, co nechápali, se rychlou šuškandou dostalo poučení – poslední tóny se rozplynuly do bouřlivých ovací celého sálu; teď už rozuměli všichni! „Publikum tenkrát nebylo moc odvážné – každý písničkář si musel dávat velký pozor, aby ho příliš nevyděsil. Ale tahle skladba byla přesně na hraně pověstné české poťouchlosti – byla radostně osvobozující, takže si ji lidi rádi zpívali,“ soudí Jaroslav Hutka. Na jeho koncertech však velmi krátce – v polovině května 1977 si pro provokujícího písničkáře přišli policajti: ve vyšetřovací vazbě strávil osmačtyřicet hodin. Nenudil se, vyslýchali ho. Hlavně jim ležela na srdci písnička chytře splétající osudy dvou režimem vězněných mužů.
Moc chtěli vědět, o kom že se v ní konkrétně zpívá. No přeci o Karlu Havlíčku Borovském, tvrdil písničkář. Vyšetřovatel se zamyslel: „A odkdy si Havlíček říkal Havel, aha?!“ Hutka se zamýšlet nepotřeboval: „V Epigramech. Jehly, špičky, sochory a kůly / stesal, skoval, zostřil, sebral kvůli / vojně s hloupostí a zlobou místo šavel / Borovský Havel.“ Hutka neprodleně putoval zpátky do cely. Ale k námětu skladby se příslušník StB vrátil při dalším výslechu: „Měl jste pravdu. Jeden náš soudruh byl v knihovně, prostudoval spisy Havlíčka Borovského a našel to tam.“ Hutka se v duchu usmál; nenapsal to úmyslně – kdysi dávno Havlíčka Borovského s oblibou čítával, do písně o Havlovi mu to vlezlo podvědomě. Podvědomí je potvora!
V květnu byl z vězení po pěti měsících propuštěn i Václav Havel; jeho přátelé už na něj doma čekali; mezi nimi i Jaroslav Hutka. Ještě ten večer mu zahrál svou písničku.
„V Brixenu na rynku holky si šeptají / zavřeli Havlíčka, lidi ho nedají / vždyť uměl hezky říct, nač my jen myslely / že pěknej mužskej byl, proto ho zavřeli...“ dozpíval Hutka závěrečná slova. Nedávný vězeň a budoucí prezident si odkašlal, autora pochválil, ale zároveň nesměle požádal: „Tu poslední sloku o tom pěkným mužským nezpívej – je to až příliš pochvalný.“ Hutka se rozesmál: „Já se nenechám cenzurovat ani od komunistů, Vašku, natož od tebe!“
? ? ?
V říjnu 1978 opustil Jaroslav Hutka Československo – usadil se v Nizozemsku. Václav Havel byl v říjnu 1979 znovu usazen do vězení; dostal čtyři a půl roku. Propuštěn z výkonu trestu byl ze zdravotních důvodů 7. ledna 1983. Jaroslav Hutka se o tom dozvěděl v Rotterdamu, ze stránek tamních novin. Okamžitě vytočil Havlovo domácí telefonní číslo. Přesto byl překvapen, když jeho kamarád zvedl sluchátko. „Žvanili jsme o tom, co je nového v Československu, probírali život v emigraci; byl to hodně dlouhý rozhovor. Teprve když jsme se loučili, tak Vašek řekl:,Jardo, tu poslední sloku v té písni o Havlíčkovi už zpívat můžeš...‘“ ?
Příště: Visací zámek: Cigára
