Rath ho uspořádal v reakci na kritiku médií i opozice v zastupitelstvu, že nechal svou pracovnu a přilehlé prostory zrekonstruovat příliš draze a bez výběrového řízení.
„Nedejte se, pane doktore. Držíme vám palce,“ říká hejtmanovi asi šedesátiletá paní. V doprovodu podobně starého muže si právě prohlédla samotnou kancelář hejtmana. Nevelké místnosti dominuje knihovna s prosklenými dvířky a rozlehlý stůl, obojí z tmavého vyřezávaného dřeva. Kromě toho v ní láká k usednutí devět křesel a pohovka z tmavé kůže. Podle zmíněné návštěvnice je to přiměřené vybavení vzhledem k reprezentační funkci prostoru. „Je to normální,“ shrnuje své hodnocení kanceláře a nechává si od Ratha podepsat jeho nejnovější knížku. Do naklizené pracovny se dá nahlédnout jen tolik, co dovolí lano usměrňující návštěvníky podobně jako v nejcennějších expozicích zámků. Po levé ruce stojí informační tabule. Na ní sugestivně smutná fotografie ukazuje, jak to tu vypadalo dřív.
Kraj se snaží přesvědčit, že místnost rekonstrukci nutně potřebovala a že 428 tisíc, které stála, není příliš. Předchozí vybavení bílé barvy prý totiž bylo už opotřebované.
Podle informací deníku Blesk a dalších médií stála celá rekonstrukce včetně přilehlé zasedací místnosti rady a sekretariátu 3,8 milionu korun. „Je to práce českých truhlářů,“ říká hejtman. Prý je jejich nábytek levnější než srovnatelné vybavení z ciziny.
Komu by zůstaly i při odchodu z naleštěných prostor pochybnosti, zda bylo nutné utrácet z veřejných prostředků v době krize miliony za luxusní vybavení, tomu odpovídá další informační tabule. „Proč média nekritizují pracovny jiných politiků?“ ptá se hejtmanství s odkazem na případy, o kterých se také dříve psalo. Třeba vybavení prostor ministra vnitra nebo rekonstrukce kanceláře předsedkyně sněmovny Miroslavy Němcové.
