Nepochybně je talentovaná herečka – také má být po kom. Její energie je nakažlivá. Má talent na jazyky, například česky mluví, jak se můžete nyní přesvědčit třeba v představení Jezinky a bezinky v pražské Ypsilonce, jako kdyby jinak ani nikdy nemluvila. A ke všemu je srdečná a vtipná, takovým tím trochu suchým způsobem jako její otec, slavný herec Jozef Kroner. Prý na ni ostatně „sadajú otcove a mamičkine výroky“ čím dál tím víc.
LN: Hrála jste vůbec někdy dřív milovnice?
Já nebyla nikdy typ milovnice, stejně jako jsem nikdy nebyla typ na krásné princezny. Taky jsem prý už jako tříletá otci řekla: „ Ocinko, že je lepší hrát ty zlé škaredé ježibaby než krásné princezny?“ Otec užasl: „Máš pravdu, dítě moje. Jak jsi na to přišla?“ Milostná scéna v Bábě z ledu ale moje první nebyla. Kdysi, jako skoro třicetiletou, mě v jedné televizní inscenaci svlékl režisér Jozef Bednárik, ale bylo to velmi decentní. A v televizním debutu Fera Feniče Brehy nehy, který byl tři roky v trezoru, neboť prý náš divák tomu ještě nedorostl, jsem hrála starou pannu a měla tam jemnou milostnou scénu. No a potom dlouhá desetiletí nic – ani se nedivím. Hrávala jsem celé roky ježibaby, vražedkyně nebo dojemné komické postavy – a najednou moje labutí píseň s Pavlem Novým!
LN: Na jednom slovenském serveru jsem se dočetla, že je to „nejkontroverznější filmový sex posledních let“. Je pravda, že tu scénu na Slovensku z filmu dokonce vystřihli?
Ano, RTVS (Rozhlas a televízia Slovenska) to vystřihlo.
LN: A důvod?
Já nevím. To se musíte zeptat jich. Já jsem to pro slovenské novináře komentovat odmítla. Právně je to ale prý tak, že jelikož RTVS bylo jedním z koproducentů filmu a bylo to ve vysílacím čase Slovenské televize, měli na to právo. Režiséra Bohdana Slámu prý postavili před hotovou věc. Já bych to nechtěla moc rozpitvávat. Paní dramaturgyně z RTVS, která je mimochodem moje spolužačka, mi řekla, že navrhovala vystřihnout jen jeden záběr, „kde jsi, Zuzi, nevypadala úplně hezky“. Ale řekli jí prý, že když už, tak raději celou scénu.
LN: Vlastně mě překvapilo, že Slováci jsou prudérnější než Češi.
No to by vás ale nemělo překvapovat. Slovensko je katolická země. Sice ne tolik jako Polsko, ale je. A konzervativnější jsou i diváci. Mně se nejvíc líbilo, co o tom napsala jedna mladá psycholožka do slovenského deníku SME. Totiž že RTVS se zachovalo přesně tak, jako se ve filmu chovají synové té matky Hany. Oni jí nedovolili žít plnohodnotný život. A můj soukromý názor je, že si stejně moc nepomohli. Protože deset dní předtím běžela Bába z ledu v České televizi – takže kdo ze Slováků to chtěl vidět celé, mohl.
LN: Řekněme si to na rovinu: ve skutečnosti nevadil sex, ale to, že jde o sex starších lidí.
Přesně tak. Já jsem se vlastně měla urazit, že už vypadám tak špatně, ne?
LN: O Romech, o imigrantech, o gayích, o transsexuálech, o handicapovaných si nikdo nic špatného nedovolí říct. Staří lidé jsou ale diskriminováni běžně.
Ano. Je ti víc než padesát? Vrať se do hrobu, mrtvolo! On je na to dokonce už i název, říká se tomu ageismus. Víte, co mě taky strašně štve? Jak nám pořád vnucují ty krémy proti vráskám, proti stárnutí. Ale proč proti? Vždyť je to krásné období života.
LN: No protože stáří je taková nemoc, kterou musíte okamžitě začít léčit.
Zrovna včera jsem jela vlakem z Bratislavy a v něm seděli velmi hluční mladí muži. A za nimi dva penzisti, asi Angličani, kteří jeli poznat Prahu. Byli velmi svěží a bodří, ale určitě jim bylo před sedmdesát. A ti mladí Slováci o nich mluvili jako o „těch dědcích“. Mě to tak štvalo, že jsem jim měla chuť říct: „A já vám teď řeknu něco, co vás překvapí: Víte, že i vy budete staří? Že budete dědkové? Teda jestli budete mít štěstí a neumřete už zamlada.“ Svrběl mě jazyk, ale nakonec jsem zbaběle nic neřekla.
LN: Mimochodem, co vám na Bábu z ledu řekly vaše dvě dospělé děti?
Moje děti jsou dost kritičtí diváci. Syn, který si dává pozor, aby byl stále dost cool – je totiž bubeníkem v deathmetalové kapele –, se mi přiznal, že jak se film chýlil ke konci, skoro začal vzlykat. Taky mu prý jeden kamarád nabízel lístek: „Hele, hraje tam nějaká Kronerová a je prej nahá!“ Moje děti se totiž jmenují po svém otci. A můj syn s takovým tím svým suchým humorem řekl: „A víš, co? Ještě ke všemu je to moje matka.“
