PRAHA Tobruk připomíná málo známou kapitolu druhé světové války, kdy příslušníci 11. československého pěšího praporu Východního bránili na severu Libye v roce 1941 po boku Angličanů, Australanů, Poláků a Jihoafričanů poslední strategický přístav před německými a italskými jednotkami. Natáčení projektu s rozpočtem 80 milionů korun skončilo loni v listopadu v tuniské poušti.
Hudba je dílem Richarda Horowitze a íránské skladatelky a vokalistky Sussan Deyhimové. Mezi téměř výhradně mužským obsazením se na plátně objeví například Jan Meduna, Michal Novotný, Petr Lněnička a Matěj Hádek.
Režisér záměrně volil neokoukané tváře. Součástí půldruhého roku trvající herecké přípravy byl náročný desetidenní vojenský výcvik ve Vyškově, následovaný dalším týdnem drilu přímo v poušti. Marhoul si dovedení Stanislavského herecké metody, kdy protagonisté přestávají hrát a začínají prožívat, nemůže vynachválit: „Důvodem bylo, aby herci věřili tomu, co hrají, aby věřili, co je to utrpení. Úkolem Vyškova bylo zničit je fyzicky i psychicky,“ vysvětluje. „Oni už pak věděli, o čem hrají.“
Natáčení v záměrně polních podmínkách mezi dunami bylo důležité i kvůli autenticitě a možnosti koncentrace nerušené civilizačními vymoženostmi. Nevěřil jsem, že bych ten film dokázal natočit, kdyby herci seděli každý večer v hotelu u piva,“ tvrdí Marhoul. Prý by jim pak utrpení „nebylo vidět na očích“ a „lidé by jim nevěřili“. Proto se režisér zpětně tak rozčiluje nad zlehčujícími ohlasy, které jeho „manévry“ provázely, a poukazuje na filmy jako Brubaker, 12 opic nebo Četa, jejichž protagonisté dobrovolně podstoupili několikatýdenní pobyty v prostředí, v nichž se snímky měly odehrávat.
Počáteční inspirací k Tobruku se stala kniha o mnoho let předcházející 2. světovou válku - Rudý odznak odvahy od Stephena Cranea, jež se odehrává během amerického konfliktu Severu proti Jihu. Marhoul na závěr filmu cituje Craneovu báseň, která na něj zapůsobila natolik, že ji měl při psaní scénáře vylepenou před sebou na zdi. „Takhle bych chtěl, aby dopadl můj film,“ říká. „Aby pocit z něj byl stejný, jako mám z téhle básně.“ Promítání doprovodí tanky Marhoul, který je podle svých slov už třináct let členem obce legionářské a s českou armádou navštívil bojiště v Iráku, Kosovu a Afghánistánu, dokáže sypat z rukávu hluboké znalosti o tak detailních aspektech života v armádě, jako byl antisemitismus v československých jednotkách či zásobování německoitalských pozic z britské vodárny. V Tobruku si ale zakázal být „vlastivědný“. Dokonce i osobní minulost hrdinů filmu omezuje na naprosté minimum. Místo vykreslení reálných osudů pro něj bylo zásadní převzít z Craneova románu téma boje o sebeúctu.
Rudý odznak odvahy v 50. letech zfilmoval John Huston a o dekádu později Američané natočili i snímek Tobruk, který je však podle Marhoula pouhou „střílečkou“. Válečným filmem, který režisér naopak bezmezně obdivuje už od svých třiadvaceti let, kdy jej viděl ještě jako student FAMU, je ruské drama Jdi a dívej se.
Při slavnostní premiéře Tobruku v Praze bude historická zástava 11. československého pěšího praporu Východního vystavena v sále. Na náměstích všech větších měst, kde film poběží, se pak budou konat přehlídky těžké techniky a informační akce o československé účasti v severní Libyi.
