Čtvrtek 25. dubna 2024, svátek má Marek
130 let

Lidovky.cz

Herecké ambice jsme neměli

Česko

Ředitel Febiofestu Fero Fenič letos při výběru čestného předsedy festivalové poroty zamířil do světa hudby a pro tento post se mu podařilo získat dirigenta Libora Peška.

* Proč jste přijal nabídku, abyste se stal čestným předsedou poroty Febiofestu?

LP: Protože si vážím toho, co Fero Fenič dělá, a chtěl jsem mu touto formou za to poděkovat.

* A proč jste oslovil právě Libora Peška?

FF: Každý rok do této funkce nominujeme člověka, který je mezinárodně známou a uznávanou osobností ve svém oboru. Po Janu Kaplickém a Davidovi Černém šlo tak o zcela logickou volbu.

* Původně jste prý chtěl být pilotem, ale vaše plány zásadně změnil jeden film...

LP: Byl to film o Georgi Gershwinovi Rhapsody In Blue, který přišel do kina Svornost v Dejvicích v roce 1948. Bylo mi 15 let a viděl jsem ho patnáctkrát. Nedávno jsem si ho znovu pouštěl na DVD a neztratil nic ze své úžasnosti.

* A jaký vztah k filmu vůbec máte? Kteří režiséři patří k vašim nejoblíbenějším?

LP: Film mám o hodně raději než divadlo, ale nerad se spálím. Je hrozné být zaskočen uprostřed řady, když zjistíte po několika metrech, že to není ono. Moji režiséři: Ingmar Bergman, Visconti, Miloš Forman, Coppola, Woody Allen, David Lynch, ale ne právě Fellini či Almodóvar.

* Máte nějaký podobně silný zážitek z hudební oblasti jako Libor Pešek z filmu? A jaký vztah máte k hudbě?

FF: Hudba mě provází od narození - v naší rodině se zpívalo a hrálo při každé příležitosti, byla to přirozená součást života naší venkovské rodiny. Nejsem žánrově vyhraněný a mám rád každou dobrou hudbu - od té klasické až po lidovou, snad jen dechovku nemusím.

* Které ze svých dirigentských setkání s filmovým světem pokládáte za nejdůležitější?

LP: Snad nejraději vzpomínám na práci pro režiséra Petra Weigla. Opera Werther - to jsem si vychutnal se vším všudy. Málokdy se dostanu k operní práci, ale pro něj jsem natočil i Rusalku. Ten film miluji.

* Které ze svých filmařských setkání s hudebním světem pokládáte za nejdůležitější?

FF: Před více než třiceti lety, ve svých filmařských začátcích, jsem jako jeden z prvních dokumentů natáčel hudební profil tehdejší vycházející operní hvězdy Petra Dvorského.

Bylo to moje první setkání s operou z té druhé strany a vedlo k tomu, že jsem si k ní vytvořil daleko bližší vztah.

S jedním ze svých oblíbených režisérů, Milošem Formanem, se znáte od studentských let. Společně jste se také podíleli

Pokračování na straně III

Herecké ambice jsme neměli

Dokončení ze strany I

na inscenaci Balady z hadrů: vy jako dirigent swing bandu - Orchestru Libora Peška, on jako herec...

LP: Miloš Forman byl již tehdy rodilý herec. Mám ho živě v paměti jako záběry filmu. Trochu vás lituji, že to nemůžete taky vidět.

* A vy sám jste hercem být nechtěl? Dirigent přece musí být svým způsobem taky showman, který kromě řízení orchestru zaujme diváky...

LP: Dirigentská show je jiného druhu, i když ta povinnost diváky zaujmout je tady stejná. Hercem jsem nikdy být nechtěl. To převtělování musí být velká psychická zátěž.

* Jak hodnotíte coby režisér herecký potenciál dirigenta Libora Peška?

FF: Myslím, že člověk, který je celý večer na očích celého sálu, ať už v jakékoliv pozici, musí mít nějaké herecké předpoklady. A dirigent přece i vizuálně navádí pozornost diváků k hudbě a musí to dělat způsobem, aby v jejím jménu upozadil sebe, přitom však naplnil svoji vůdčí roli dirigenta... Libor Pešek to zvládá už desítky let, takže jeho herecký potenciál je jistě neobyčejný!

* A co Fero Fenič a jeho herecké ambice?

FF: Nikdy jsem žádné neměl a už vůbec se nevidím rád nejen na filmovém plátně, ale ani v televizi nebo na fotografiích. Proto také, na rozdíl od jiných režisérů, jsem se nikdy neobjevil ani na vteřinu před kamerou v žádném svém filmu, a pokud tomu musí tak být -například na tomto festivalu, pak to beru jen jako nezbytnou daň práci, kterou dělám.

Jak jste prožíval letošní Febiofest? Spadlo z vás během festivalu napětí z příprav, nebo jste musel být ve střehu až do posledního dne?

FF: Už jsem se naučil být ve střehu stále... Vše ze mne spadne až den po festivalu...

* Existuje v hudebním světě - myšleno ve světě vážné hudby - podobně koncipovaný festival jako je Febiofest? Tj. festival, který dokáže přitáhnout pozornost publika i k tvorbě soudobých skladatelů? Festival s podobně neformální atmosférou...

LP: Je to těžko srovnávat, protože nová tvorba ve filmu je přece jen pro publikum přitažlivější než soudobá hudba vážná. Jistě - existují hudební festivaly, které se soudobé hudbě věnují. Já sám dávám přednost programům smíšeným s hudbou starší. Je to dobře i pro tu soudobou tvorbu.

* Oba jste úspěšní umělci, kteří mohou srovnávat postavení kultury dříve a nyní, doma a v zahraničí... Myslíte, že nesplněné předvolební sliby některých politiků, jak budou podporovat kulturu, jsou českou specialitou?

LP: Na nesplněné sliby politiků jsme si již zvykli. A nemyslím tím jenom současnou dobu krize. Podmínky pro kulturu jsou ve Velké Británii s výjimkou několika vybraných institucí podobné jako u nás. Symfonické orchestry bojují o svou existenci statečně a bez velkého reptání.

FF: Myslím si, že je to stejné všude. Před volbami všechny strany vždy slibují vše, co voliči chtějí slyšet. A realita je pak taková, jaké jsou reálné možnosti a podmínky v dané zemi, nebo které lobbingové skupiny jsou silnější.

* A jste optimisté nebo pesimisté, pokud jde o budoucnost české kultury? Ať již pokud jde o umělce - o diváky - o osvícené politiky nebo osvícené donátory...?

LP: Musím a chci věřit, že česká kultura má, ostatně kultura vůbec, budoucnost. Někdy to není lehké, ale touha vzepřít se, překonat materialismus je podstatnou součástí člověka, bez které by nemohl přežít. Od veřejných financí skepticky očekávám jenom to nejnutnější, ostatně víme, jak na tom jsou. Jistě by se to naše málo dalo rozdělit osvícenějším způsobem. Já sám jsem teď šéfem Českého národního symfonického orchestru, který finančně zcela závisí na velkorysosti mecenášů a na své tvrdé výdělečné práci. A samozřejmě bychom neexistovali bez podpory publika!

FF: Česká kultura má silné kořeny, které dál udržují tradice a vztah lidí k místním zdrojům a podnětům. Přes různé nedostatky a problémy, které ji provází, i různé přístupy politiků se o ni vůbec nebojím, protože přežije vždy a vše, pokud o ni budou ti, kterým je určena, stát...

Autor: