K životnímu jubileu Jany Štěpánkové a Zlaty Adamovské zvolil umělecký ředitel Ungeltu Milan Hein českou premiéru francouzské hry Na útěku. Obě herečky se zde poprvé setkaly nejen s touto scénou, ale také s režisérem Ladislavem Smočkem.
Autory má toto road drama hned dva. Jsou to herci, scenáristé a baviči Pierre Palmade a Christophe Duthuron. Ač především komici, Na útěku sice jiskří humorem, ale jeho téma je v podstatě docela vážné. Náhoda svede dvě ženy, které prchají: jedna z okovů vlastní rodiny, druhá z umrtvujícího domova důchodců. Přesto, že je dělí celá generace, zkušenosti i postavení, nakonec si porozumí. Cesta tady tak má význam symbolický, dá jim nejen nový smysl života, ale i cenné vzájemné přátelství. Na útěku prožijí několik dobrodružství, z nichž nejpůsobivější je jejich zlodějská etuda končící v místní cele, naopak autorsky dost naivně vychází scéna na farmě. Oba pánové ženám dobře rozumějí, ale někdy si také vypomáhají vtipem za každou cenu.
Ten občas nahrazuje myšlenku i psychologii a nezapře bavičský grunt autorského dua. Obě dámy tak především vtipně vyprávějí divákům o svých dosavadních životech a postupně se představují jako svobodomyslné osoby, které už nechtějí být manipulovány ani lidmi, ani veřejným míněním. Jejich útěk je tedy vlastně cestou za poznáním vlastní osobnosti i hledáním místa v dalším životě. Ani jedna z nich už není mladá věkem, ale obě jsou mladé svou energií, duchem i srdcem. Proto se nakonec znovu vydávají na cestu, tentokrát už vědomou a zcela svobodnou.
Filmový střih Na útěku se v Ungeltu hraje na téměř prázdné scéně, co největší prostor je zde otevřen hlavně oběma herečkám. Jednotlivé scény jsou uzavřené, skoro filmově nastříhané, což text rytmizuje, ale pauza před posledním obrazem působí matoucně jako konec inscenace.
Režisér Ladislav Smoček zde mohl uplatnit to, co dokonale umí, detailní práci s hercem. A Štěpánková s Adamovskou se s ním rády vydaly i touto cestou. Své postavy přesně charakterizují, a i když obě jsou především herečky tzv. velké scény, komorní prostor Ungeltu jim nedělá žádný problém.
Zlata Adamovská je jako Margot „obyčejnější“, živočišnější, razantnější a praktičtější. Víc se do všeho vrhá, ale také víc bojuje s předsudky a její cesta ke svobodě je složitější. Se svou minulostí zápasí, nemá takovou fantazii jako Claude a její humor je zemitější. Díky tomu se jí daří vyhnout se v závěru inscenace přílišné sentimentalitě. Claude Jany Štěpánkové je na první pohled distingovaná dáma, která dokáže být nad věcí. Neodhaluje otevřeně svou duši, spíše se skrývá za svou skepsi a sarkasmus. Občas ale přece jen ukáže, že není takovou suverénkou, jak se tváří. Štěpánková má v sobě noblesu a jakousi samozřejmou eleganci, ale umí se proměnit i v bezstarostnou mladistvou ženu, protože na věku skutečně nezáleží.
Obě herečky tak vytvářejí působivou dvojici rozdílného temperamentu, ale společných tužeb a společného cíle. Jejich dokonalá souhra na jevišti s citlivou režijní rukou Smočkovou tak dala vzniknout inscenaci, která připomíná dřívější úspěšný „ženský“ titul uvedený v Ungeltu, Perla Hollywoodu a já.
***
Pierre Palmade a Christophe Duthuron: Na útěku
Překlad: Alexander Jerie Režie: Ladislav Smoček Kostýmy: Jarmila Konečná Výprava: Jarmila Konečná a Ladislav Smoček Divadlo Ungelt, česká premiéra 27. listopadu 2009
