Vím, že nemáte rád kritiku současných negativních jevů v tomto Česku, píše pan Beran z Ústí nad Labem. On o nich píše v každém svém dopise: máme na ně stejný názor, proto já v jeho dopisech raději čtu nějakou vzpomínku nebo čerstvý dojem z přírody. To je tak, pane Berane: každý den mohl bych nadávat na rachot aut pod našimi okny. S auty to neudělá nic, jen ze mne se stane notorický nadávač. To je postižení.
Tyto noviny jsou plné kritiky, komentářů, analýz: sám dávám přednost článkům o něčem „nad tím“. A fejeton je k tomu, aby odváděl myšlenky čtenářů také k jiným stránkám života, zlepšil třeba jejich náladu a povzbudil je k něčemu, co je v jejich dosahu. Poměry se totiž nedělají jen nahoře.
Současně došlo od manželů Černých první letošní číslo obecního časopisu „Hlas Nadějkova“. Dostáváme ho už řadu let. Nadějkov je vesnice na Táborsku, je součástí mikroregionu Čertovo Břemeno. Její území s přičleněnými osadami měří 24 km2 a má 736 obyvatel. Zdeněk Černý je tam starostou, jeho žena Olga knihovnicí. Knihovna má 4349 knih, loni jich z rozpočtu obce a odjinud přibylo 372, k dispozici má krom toho výměnné soubory knih z knihovny v Táboře. Registrováno je 136 čtenářů. Loni přišlo 1270 návštěvníků, vypůjčili si 3545 titulů, z toho třetina byly časopisy. Od listopadu 2009 mají tři počítače s připojením na internet zdarma. Co toto píšu, je pátek v noci, tráví paní knihovnice s 22 dětmi Noc s Andersenem. V Nadějkově je divadelní spolek Fikar, který teď jezdí po okolí s představením „Milenky pana Brumlíka“ a 30. května bude hrát v Činoherním klubu v Praze, zajistěte si vstupenky včas.
V tomto čísle je i rozpočet obce na rok 2010. V minulém roce měla příjem 7 969 800 Kč. Což musí na nás dělat docela jiný dojem než rozpočet státní, že, pane Berane. Příklad výdajů: na knihovnu, divadlo, náboženské a jiné organizace vydáno 210 000 Kč, na sportovní zařízení a tělovýchovnou činnost také 210 000 Kč. Na péči o vzhled obce a veřejnou zeleň 525 500 Kč, na základní školu 1 298 000 Kč, na zdravotní a sociální péči 495 000 Kč.
V tomto čísle časopisu je jako v každém nějaký článek o dějinách obce. Tentokrát jsou to popisy a dějiny nejstarších domů od kronikáře Karla Jindráka. O smyslu velikonoc píše páter Josef a připojen je přehled velikonočních služeb v Nadějkově a okolí. Vynechal jsem podrobnou zprávu o činnosti obecního zastupitelstva a rady.
Je tu jako vždycky i dětský „Hlásek“, v němž je několik prací na dvě témata. Jedno je o lichých ponožkách: „Ztratily se ponožky, žerou nám je stonožky,“ píše Dana Šitnerová. Druhé téma jsou strašidla. O neviditelné bestii píší Ondra a Lukáš: Jak se jednoho dne bestie vloupala do kostela, ale zakopla, polila se svěcenou vodou, a doteď tam stojí jako socha. – Dobré, ne?
Dobré.
