Pražskými tramvajemi se už několik týdnů vozí na plakátě muž, který si čte v knize, na jejíchž deskách jsou vytištěna dvě jména: Marx a Engels. Knihu drží vzhůru nohama - anebo obálka neodpovídá vnitřku knihy. Jde o upoutávku na výstavu Pavla Büchlera (na plakátě) v Centru pro současné umění DOX v pražských Holešovicích. Už z této reklamy divák správně vytuší, že text a způsoby čtení budou důležitým tématem Büchlerova díla. A co je to ta „marná práce“, jak zní název výstavy? V centru Büchlerovy pozornosti, který už třicet let žije v Manchesteru a a byl oceněn prestižní britskou cenou Northern Art, stojí text, jeho tištěná podoba, ale i zvuková produkce textu. Vystavená díla - video, instalace, kresby, grafiky - se zamýšlejí nikoli nad významy či možnými interpretacemi, ale spíše nad tím, co porozumění předchází či jej podmiňuje, utváří. Jak text uchopujeme, jak se s ním setkáváme, jak vnímáme? Proto takový důraz na chybu a chybná čtení, odtud snad i ona „marnost“ práce, marnost čtení. Klame nás nutně vždy povrch? Skrývá se vůbec něco za písmeny?
Zahálčivé myšlenky na jednom listu papíru V jedné své instalaci Büchler přímo odkazuje k jedné známé francouzské interpretaci Franze Kafky, založené na chybném čtení jednoho z jeho deníkových zápisů. Büchlerovo přemýšlení je pevně zakotveno v západní teorii umění a literatury - v tomto kontextu lze pochopit jeho zájem o formu vyprávění, média, čtení, ale i sociální kritiku - který český umělec jeho generace by ve svém díle vůbec nějak jinak než za účelem parodie či zesměšnění zmínil Lenina či Marxe?
Nečitelné jsou i Büchlerovy deníkové záznamy, soubor na pokračování s názvem Zahálčivé myšlenky. Umělec použil vždy jeden list papíru k zápisům celého měsíce, záznamy se tudíž na stránce překrývají v mnoha pomyslných vrstvách. Na podobné myšlence je založen i Soud a rozsudek Františka K., jenž vrství Kafkovy poznámky k Procesu s rukopisem povídky Rozsudek. Název zde vyjadřuje jakési možné splynutí autora a textu, autora a hlavní literární postavy. Toto dílo není jediné, které odkazuje k Franzi Kafkovi. Kafkovské téma má zdá se pro Büchlera klíčový význam. Osvěžující na jeho „uchopení“ Kafky je právě to, že nejde o žádná běžná chápání či čtení tohoto autora, žádná „kafkárna“ a to, co si pod tím běžně představíme. Vystavené práce upozorňují spíš na sama východiska psaní, na akt psaní jako takový a tím také na Kafku v době svého vzniku. I v tom jde Büchler ruku v ruce se současnými teoretickými tendencemi. Zajímají jej média a komunikace.
Dobrým příkladem je instalace, která výstavě dominuje a svým názvem se přímo odvolává na Kafkův Zámek. V jedné z prostorných místností a na vnější stěně centra DOX jsou umístěny tlampače, je jich tu takřka stovka. Z těch se ozývají věty z Kafkova stejnojmenného románu, hlasy jsou produkovány digitálně. Věty „čtou“ jak v původní němčině, tak v anglickém a českém překladu. Tlampače, jež Büchler používá, byly patentovány Italem G. Marconim v roce 1926, tedy ve stejném roce, kdy Max Brod poprvé vydal Kafkův román. Jak víme, Kafka s oblibou předčítal svá díla. Zde jde o hlasy umělé, digitální, posluchač slyší jednotlivé věty, útržky, které ještě zdůrazňují fragmentárnost Kafkova díla. Jaký je vztah mezi těmito uměle vytvářenými hlasy a větami z románu? Dovádí Büchler ještě dále jedno z Kafkových témat, tedy klam, kterému podléhá K., naznačen i v českém významu německého jména Klamm?
Ač vystavená díla tematizují marnost a meze komunikace, činí tak s precizností a přesností neobvykle sdělnou a komunikativní.
Pavel Büchler: Marná práce
Centrum pro současné umění DOX, Praha, do 30. 8. 2010
V jedné své instalaci Büchler přímo odkazuje ke známé francouzské interpretaci Franze Kafky, založené na chybném čtení jednoho z jeho deníkových zápisků
O autorovi| VERONIKA TUCKEROVÁ, Autorka je překladatelka a germanistka
