Řidiči autobusů, vlaků, pracovníci na ropných plošinách, učitelé, námořníci, pošťáci a dokonce i studenti vyrazili do francouzských ulic říct své ne zvýšení věku pro odchod do důchodu z 60 na 62 let. Jejich tříapůlmilionový hlas rozhodně není slabý. Je to, jako kdybyste do pařížských ulic naráz vypustili skoro celé Irsko. Dá se tak velký odpor proti kosmetické reformě pochopit - a to zejména u studentů, kteří mají do penze pěkně daleko?
Žádné stárnutí populace neexistuje Své argumenty postavili odboráři, bránící se jakýmkoliv penzijním reformám, mimo jiné na zpochybnění všech dlouhodobých předpovědí a relativizování problému stárnutí populace. Skepse vůči odhadům je zdravá. Demografie je ale trochu jiný šálek kávy než nejistá alchymie předpovědí na akciových a devizových trzích. Vývoj struktury populace je dán přímočarým vztahem, ve kterém figuruje malé množství relativně stabilních proměnných (plodnost, úmrtnost, migrace). Vyslaná varování tak nelze jednoduše hodit za hlavu s tím, že nikdo neví, co bude za padesát let. Je třeba si přiznat, že stárnutí populace je realitou, před kterou se neschováme. Francouzi stejně tak jako Češi si zkrátka musí vybrat mezi výrazně vyšším věkem pro odchod do důchodu, vyššími daněmi, nižší životní úrovní současných nebo budoucích penzistů, nebo bankrotem státní kasy.
Studenti stojí na špatné straně barikády Při pohledu do francouzských ulic se zdá, že v zemi galského kohouta si zatím smutnou pravdu o nevyhnutelnosti stárnutí nepřiznali. Protesty v ulicích podporuje plných sedmdesát procent populace. To ale odráží spíše tradiční nedůvěru Francouzů vůči vlastním politikům a sympatie vůči revoltující ulici. Ten samý průzkum totiž ukázal, že stejné procento lidí nemá nic proti navrhovanému zvýšení věku pro odchod do důchodu. Nejsilnější odborové svazy, které si zvykly křičet, kdykoliv jim někdo bere poctivě vystávkovaná privilegia, proto nemají zdaleka tak silnou podporu Francouzů, jak se na první pohled zdá.
Rozum ale zůstává stát nad tím, s jakým gustem odboráře podporují studenti. Minulý týden bylo kvůli protestům zavřeno přes osmdesát univerzit.
Právě kvůli výdobytkům odborářů přitom ve Francii vzniká zoufale málo pracovních míst a čtvrtina mladých zůstává doma bez práce. Jestli půjdou do důchodu o rok nebo o dva později, jim tak může být dnes úplně jedno.
Francouzští studenti by měli procitnout a přejít na druhou stranu barikády. Oddalování penzijní reformy totiž nezaplatí nikdo jiný než oni.
***
Francouzští studenti by měli procitnout a přejít na druhou stranu barikády. Oddalování penzijní reformy totiž nezaplatí nikdo jiný než oni.
O autorovi| JAN BUREŠ, hlavní ekonom Poštovní spořitelny
