Jak se dalo předpokládat, předávání prestižních Brit Awards bude živit anglickou hudební scénu ještě nějaký ten pátek. Může za to především Liam Gallagher, zpěvák nedávno rozpadlých Oasis, který přebíral ocenění Nejlepší britské album posledních třiceti let. Tím se stala jejich deska (What’s the Story) Morning Glory? z roku 1995. Není pochyb, že si cenu zaslouží a snad i proto se Liam zachoval správně po „gallagherovsku“: svoji děkovnou řeč započal opileckým „Listen, kids...“, schválně vynechal jméno svého bratra Noela a ještě než odešel, hodil mikrofon i cenu do prvních řad publika. Moderátor Peter Kay jej pak počastoval výsměšnou hláškou, která by se dala volně přeložit jako: „Pane jo, to je ale vůl.“ Celý kratičký incident neváhala tamní média označit za jeden z nejdůležitějších momentů ceremonie a spolu s „buranským“ videem ze zákulisí se Liam opět postavil do středu zájmu. Kayovi na svém twitteru pak vzkázal: „Poslouchej, ty tlustej zmrde. Já byl vychovanej, abych neříkal lidem svinstva za jejich zády. Live forever, LG.“ Ano Liame, tvůj bratr by jistě mohl vyprávět.
Pokud si někdo (také) myslí, že album Pop Crimes Rowlanda S. Howarda byla jedna z nejlepších desek loňského roku a pokud ho jeho smrt 29. prosince sebrala podobně jako skutečnost, že v Praze měl na jaře hrát, pak ho snad potěší, že 19. dubna se v nově otevřené Malostranské besedě v Praze uskuteční koncert na jeho památku, a to za účasti Lydia Lunch’s Big Sexy Noise, Kill the Dandies! a dvojice Phil Shoenfelt & Pavel Cingl. Odpočívej v pokoji, Rowlande.
