Posílají si psi nebo kočky smajlíky? Emotikony, jak se říká grafickým znakům vyjadřujícím emoce, si domácí zvířata vyměňují ve své specifické formě už dávno před vynálezem mobilu a SMS. A netýká se to jen domácích mazlíčků. „U mnoha druhů živočichů zjistili vědci hlasové a pohybové signály, například poštěkávání, hravé obličeje či úklony, které vybízejí nebo povzbuzují ke hře,“ říká etolog Marek Špinka z Výzkumného ústavu živočišné výroby v Praze-Uhříněvsi.
Rezervovanost koček nás přitahuje Hravé chování se přenáší ze zvířete na člověka a naopak. „Zejména psa můžete přimět ke hře, když napodobíte signály pro výzvu ke hře. Například když na čtyřech skloníte přední část těla k zemi, cuknete sebou ze strany na stranu, budete rychle škubat hlavou a pootáčet jí ve frontální rovině. Pes tomu rozumí, protože některé z těchto signálů fungují obecně,“ říká Špinka.
Psi a kočky zůstávají hraví i v dospělosti, protože dlouhodobé soužití s lidmi jim dodává pocit bezpečí. „Někdy dávají domácí mazlíčci najevo jakoby dětské chování a v lidech tím probouzejí ochranitelský instinkt,“ říká Hana Žertová, veterinářka specializovaná na psychické poruchy psů a koček.
Hlazení a mazlení spouští v těle člověka tvorbu vnitřního opiátu betaendorfinu, který tlumí fyzickou a psychickou bolest. Jde o návykovou látku, a tak se časem člověk stane na zvířatech závislý.
Veterinářka rovněž během své dlouholeté praxe pozoruje, že roste počet lidí, kteří si pořizují kočku. Muži přitom tohoto tvora nemají zrovna v oblibě, protože ho nelze vycvičit a naučit poslouchat povely.
Rezervovanost a odtažitost koček, kterou se podstatně liší od psů, je ale zřejmě stále více přitažlivá. „Lidi jsou vděční, že jim věnuje svoji přízeň. Navíc kočka dokáže velmi výrazně dávat najevo svou pohodu předením a mazlením, což v nás probouzí pozitivní emoce,“ říká Hana Žertová.
Hravé chování zvířat má na člověka i další příznivý vliv. Vzájemnou hrou se v těle člověka uvolňuje serotonin. Nedostatek této biologicky aktivní látky snižuje přenos nervových vzruchů, což vyvolává změny nálady, případně poruchy spánku, podrážděnost až agresivitu.
Psi a kočky rovněž velice citlivě vnímají naše emoce. Když máme špatnou náladu, buď zalezou do kouta, nebo se snaží atmosféru vylepšit tím, že se k člověku přitulí nebo mu přinesou svoji oblíbenou hračku.
Pes někdy kousne i svého pána Psi mají rovněž signál pro zastavení útoku od jiného příslušníka svého druhu. Lehnou si na záda, nastaví břicho a celkově dávají najevo, že se vzdávají. Zabrala by taková pozice také v případě, že pes zaútočí na člověka?
„Útok může vycházet jednak z dominantního chování uvnitř smečky, kde signál ,vzdávám se‘ skutečně funguje,“ vysvětluje etolog . Ale pak vzniká také agresivita vůči jedinci z jiné smečky, který se dostal do blízkosti cizího teritoria. A to jsou velmi vážná střetnutí, protože se bojuje o zdroj potravy. Většinou ale slabší smečka po nějaké počáteční šarvátce ustoupí.
Ovšem agrese může souviset také s loveckým chováním, kdy vlci usilují o velkou kořist.
U psů není vždy zřejmé, která z těchto tří příčin právě vyvolala agresivní chování. A někdy jde dokonce o jejich kombinaci, protože pes sice během domestikace svoje chování přizpůsobil životu v lidské společnosti, ale přece jenom je stále nastaveno na přirozené podněty a prostředí.
Takže když třeba dítě při honičce se psem upadne, může ho jinak mírný domácí mazlíček kousnout. Pád je pro něho signálem, který spouští lovecké chování.
Zahnat nudu inteligentních prasat Strach, radost, smutek nebo hněv pociťují také hospodářská zvířata. Jejich „smajlíky“ jsou ale pro člověka méně srozumitelné, nemají totiž tak dobře vyvinuté mimické svaly jako psi a kočky.
Vepři například dávají svoje emoce najevo zejména zvukovými projevy a různými detaily, jako je například přivření či otevření očí. Krávy spolu zase komunikují spíše pohybem těla, protože jejich předchůdci žili na otevřených pláních a svoje pocity si sdělovali už tehdy většinou vizuálně.
Výzkum emocí u hospodářských zvířat má svoje praktické využití. Když jsou dobře naladěna, lépe prospívají. S psychickou pohodou pak souvisí více mléka, kvalitnější maso a vejce bez přítomnosti látek produkovaných při stresu. O snesitelnější podmínky pro chov slepic, skotu a vepřů se již zasadila řada nařízení Evropské unie.
Ale vědci v zahraničí už uvažují o dalších postupech, jak vylepšit zvířatům podmínky k životu a tím i jejich náladu. Zkoušeli například pouštět krávám hudbu podobně jako ve filmové komedii Slunce, seno, jahody. Pokusy ukázaly, že klasická muzika vyvolala určitý uklidňující efekt a poněkud podpořila i přírůstky na váze.
„Asi proto, že barokní skladby obsahují jistou míru nepředvídatelnosti. Po jednom hudebním motivu náhle přijde jiný, který s předchozím trochu souvisí, ale i nesouvisí. Je možné, že mozky některých druhů obratlovců jsou vyladěny na zpracovávání tohoto jistého množství neurčitelnosti, a proto zvířatům klasická hudba prospívá,“ domnívá se Marek Špinka.
Jedním dechem však dodává, že vyšší produkce nebyla nijak závratná. Mnohem lepších výsledků dosáhli vědci při jiném pokusu, kdy se zvuk spojoval s nějakou akcí. Z praxe je známo, že když mohou selata spolu dovádět od útlého věku, jsou psychicky odolnější a později lépe vycházejí se svými vrstevníky od jiné matky. Tento efekt sociální vyspělosti se posílil, když selatům před zahájením hry pouštěli výzkumníci zvukový signál. Očekávání hry náladu zvířat ještě více zvedlo.
Při dalším pokusu automatické krmítko vyvolávalo jednotlivá prasata ze stáda a poskytlo jim potravu. Vědci vycházeli z toho, že vepři jsou obecně velmi chytří a dokážou se naučit rozpoznat zvukový signál určený konkrétnímu jedinci.
Pokus ukázal, že je to možné, a v současné době se už tato metoda využívá v některých německých vepřínech. Výhodou tohoto přístupu je fakt, že prasata jako velice inteligentní tvorové se už tolik nenudí, což je jeden z problémů velkochovů. „Nutnost být ve střehu a sledovat, kdy ho krmítko vyvolá, mělo na psychický stav zvířat velmi pozitivní účinek,“ shrnuje výsledky pokusů Marek Špinka.
Lidé budou poslouchat kvičení selat Vědce z Výzkumného ústavu živočišné výroby nyní zajímá, v čem se člověk emočně shoduje se zvířaty. Zkoumají, jestli rozezná varovné signály mláďat jiných živočichů.
„Připravujeme pokusy, při kterých porovnáme hlasový projev kojence a selete,“ vysvětluje Marek Špinka. V další fázi pokusu přehrají kvikot a pištění selátek lidem a naopak prasnicím pustí z reproduktorů smích, výskání a pláč miminek. „Snad najdeme nějaké mezidruhové porozumění,“ říká Špinka.
A v čem vidí přínos těchto pokusů? Výzkum možná ukáže, z čeho a kde koření lidská empatie vůči bezbranným tvorům. Zároveň nám poznatky dovolí porozumět, jaká je role emocionálních reakcí a v jaké situaci jsou lidé a zvířata schopni je rozeznávat.
***
Jasné sdělení
Zvířata se neumí přetvařovat. Svoje emoce dávají najevo vždy a okamžitě. Pohladíte-li kočku, začne příst a otírat se o vás. Kdo jiný umí tak dokonale projevit spokojenost? Pes vrtí ocasem a svým pohledem vyjadřuje radost z toho, že nás vidí. Emoce zvířat jsou pro člověka někdy velice užitečné. Psi a kočky díky dlouholetému soužití s člověkem zůstávají hraví i v dospělosti. To působí radost nejen jim, ale i lidem. V těle člověka se totiž při hře uvolňuje serotonin. Nedostatek této biologicky aktivní látky snižuje přenos nervových vzruchů, což vyvolává změny nálady, případně poruchy spánku, podrážděnost, až agresivitu.
