Středa 24. dubna 2024, svátek má Jiří
130 let

Lidovky.cz

Hlídač si neuhlídal jednotu

Kultura

  10:18
Hlídači č. 47 se daří vyklenout mocný dramatický oblouk, což je v dnešním českém filmu věc téměř nevídaná. Jeho ramena na sebe však v prostoru navazují jen tak tak.

„Život bude mít zase smysl.“ Peripetie s přestěhováním Doušovy rodiny z vechtrovny do hospody přinese v duchu antické tragédie jen zdánlivou změnu k lepšímu. foto: Falcon

Filip Renč natočil tři roky po Románu pro ženy další knižní adaptaci. Tentokrát naštěstí sáhl hlouběji do historie: román Josefa Kopty Hlídač č. 47 je známým dílem české legionářské literatury. Vyšel v roce 1926, poprvé byl zfilmován dekádu poté, Renč vycházel z několik let starého scénáře Eduarda Vernera.

Hlídačem č. 47 je Josef Douša -válečný vysloužilec traumatizovaný hrůzami bojů v Haliči a dobrovolnou smrtí milované Františky. S její sestrou (a svou ženou) Annou přichází v zimě roku 1920 do zapadlé vísky v Krušných Horách. Má tam jako takzvaný „vechtr“ dávat pozor na železniční přejezd a dohlížet na provoz na trati.

Když Douša zmaří sebevraždu hrobníka Ferdy, ten se mu odvděčí tím, že svede Annu. Milostný trojúhelník zkomplikuje narození dcery a hlavně to, že Douša pod tíhou válečných hrůz ohluchne.

Film, který se téměř celý odehrává pod příkrovem sněhu, od první chvíle ovládá výtvarná složka. Kamera je laděná do zimních barev -bílé, černé a modravé. Ves vypadá i přes pár nakašírovaných fasád věrohodně, žádné výhrady nesnese stísněná, ale útulná vechtrovna.
Druhou dominantu pak představuje samotný hlídač. Karel Roden ho hraje úsporně i úporně a dokáže v něm uvěřitelně urazit cestu od otrlého furianta přes podezřívavého lítostivce až po zlomeného člověka. Krok s ním herecky drží ještě Lucia Siposová v dvojroli Anny/Františky, působivý - protože záměrně odporný - je Václav Jiráček jako Ferda.

Čtyři proti zbytku
Tihle tři a kameraman Karel Fairaisl jsou nejen dobří, ale hlavně konzistentní. To se bohužel nedá říct o filmu jako celku. Andílkovské vize Františčiny sebevraždy se tlučou s naturalisticky krvavými retrospektivami ze zákopů první světové války, které časem přejdou v nechtěně parodickou přehlídku pahýlů a střev. Scénář nabízí scény silné, drásavé i napínavé, ale také banální promluvy („Chtěl bych žít někde, kde mají člověka rádi.“) či zcela fraškovité momenty: „Chudák hostinskej, tak ho ta tubera přece jen dostala,“ zahlásí jedna z postav.

Naprosto nevhodně je pak zvolená hudba, jejíž lyrismus na hraně kýče se s žánrem psychologického dramatu vylučuje. Vedle těchto dílčích nekonzistencí se Hlídač č. 47 navíc rozpadá na dvě nepříliš sourodé poloviny. Příznačně je odděluje nepřehlédnutelná dramaturgická chyba: Douša nejdřív během několika okamžiků provede pár zásadních dějových kotrmelců, které si zasloužily dobře čtvrt hodiny děje, aby pak dlouhé minuty jen tak drandil na drezíně.

Teprve v druhé půli se film chytí lokomotivy a jen s občasným drncnutím dorazí tam, kde chtěl být celou dobu: k vypjatému dramatu jednoho těžce zkoušeného člověka, opepřenému hořkou společenskou kritikou.

Se svou předlohou, režisérem i rozpočtem měl Hlídač č. 47 předpoklady stát vysoko nad průměrem. To by v něm však nesmělo tragédii dusit úhledné melodrama.

HODNOCENÍ LN
***
Hlídač č. 47
ČR 2008
Scénář: Eduard Verner, Filip Renč, Zdeněk Zelenka
Režie: Filip Renč
Kamera: Karel Fairaisl
Hudba: Jiří Škorpík
Hrají: Karel Roden, Lucia Siposová, Václav Jiráček, Vladimír Dlouhý, Norbert Lichý, Zdeněk Dušek a další
Distribuce v ČR: Falcon
Premiéra: 27. 11. 2008

Svatý grál na suchou kůží na nohou. Přečtěte si, co vám pomůže!
Svatý grál na suchou kůží na nohou. Přečtěte si, co vám pomůže!

30 uživatelů eMimina mělo možnost otestovat krém na nohy od Manufaktury z kolekce Louka. Pomohl vám na suchou a hrubou pokožku chodidel? Přečtěte...