Už v příštích dnech či týdnech bude sbor kardinálů ve Vatikánu volit nového papeže. Jak tento pro veřejnost uzavřený proces volby vypadá? Jak moc jsou kardinálové během konkláve hlídáni? BBC mluvila s britským kardinálem Cormacem Murphy-O'Connorem, jenž byl při výběru papeže Benedikta XVI.
Svou uzavřeností získává konkláve pro veřejnost nádech tajemna. Má řadu nejrůznějších pravidel, včetně onoho pověstného kouře stoupajícího z komína Sixtinské kaple: je-li dým temný, znamená to, že nová hlava katolické církve nebyla zvolena. Bílý kouř znamená, že volba byla úspěšná.
ČTĚTE TAKÉ: |
Emeritní westminsterský arcibiskup kardinál Cormac Murphy-O'Connor se v roce 2005 zúčastnil konkláve, při níž se z Josepha Ratzingera stal papež Benedikt XVI. Ten letos 11. února ohlásil, že na papežský post rezignuje. Definitivně odešel z čela katolické církve 28. února.
A sbor kardinálů tak čeká výběr nového pontifika. "Být členem konkláve je velmi zvláštní: jste odříznuti od světa, nemůžete si vzít telefon a hlídají vás," řekl BBC Cormac Murphy-O'Connor. "Během těch dní se důvěrně scházíte s jinými kardinály a debatujete o jménech možných papežů - o tom, jaké před církví stojí výzvy, a o tom, kdo by byl nejvhodnější k tomu, aby se jim postavil. Takovou cestou jsem dospěl k závěru, koho budu volit - přinejmenším na začátku."
"Aniž bych chtěl něco opominout, mohu říci, že tehdy určitě panovaly obavy spojené s třetím světem, s Latinskou Amerikou, obavy týkající se chudoby a církve na straně chudých. Mnoha kardinálům to opravdu hodně leželo na srdci," popsal Murphy-O'Connor. Nejpohnutějším okamžikem byl podle něj příchod do Sixtinské kaple, který je prý "dost dramatický", když všichni kardinálové kráčejí oblečeni v šarlatu. "Kdosi pak řekne 'extra omnes', tedy 'všichni ven', a když se dveře s bouchnutím uzavřou, uvnitř zůstanou jenom kardinálové volitelé."
"Bylo slyšet cosi jako hluboké oddechnutí"
"Pamatuji si, jak jsem se díval na ostatních 114 kardinálů a pomyslel si: 'Jeden z nás bude vycházet v bílé sutaně.' Tři kardinálové byli zvoleni skrutátory, tedy těmi, kdo sčítají odevzdané hlasy, a my pak jeden za druhým přicházeli s volebním lístečkem, který jsme vložili do zlaté urny."
"Je to slavnostní okamžik, při kterém se nad vámi klene Michelangelova freska Posledního soudu. Bylo to velmi pohnuté, bylo to něco, co si budu pamatovat navždy. Skrutátoři pak lístky zkontrolují a přečtou je nahlas. Když bylo dosaženo většiny, bylo slyšet cosi jako hluboké oddechnutí a všichni začali tleskat," popsal kardinál. Joseph Ratzinger měl podle něj v tu chvíli skloněnou hlavu. "Myslím, že se modlil. Kardinál děkan pak k němu přistoupil a zeptal se jej: Přijímáš? Všichni jsme čekali se zatajeným dechem. Vzpomínám si na ten okamžik velmi dobře, na to ticho, které panovalo."
Kardinál Joseph Ratzinger prý vypadal velmi vážně. Klidně. "A jakmile řekl 'Ano, přijímám to jako projev Boží vůle', bylo to. Byl papežem. Když byl otázán, jak si chce nechat říkat, řekl Benedikt - musel o tom přemýšlet už předtím. Myslím, že každý kardinál má nějaké jméno v záloze. Já sám jsem měl na mysli dvě nebo tři: Hadriána, jediného anglického papeže, Řehoře, který poslal svatého Augustina na britské ostrovy, a - skutečně - Benedikta."
Zajímalo mě, jak se cítil
"Benedikt pak vyšel a venku čekal papežský krejčí se třemi bílými sutanami - velkou, střední a malou. Asi po deseti minutách se vrátil doprostřed síně a my jsme vstali a políbili jeho prsten. Nezáleží na tom, jak jste hlasovali - on je papežem."
Po konkláve pak nový papež vyjádřil přání, aby všichni přítomní zůstali a s společně povečeřeli. Což také udělali. "On přišel, dokonale ustrojen. Opravdu mě často zajímalo, jak se cítil. Takže jsme ho přivítali velkým potleskem a měli jsme velmi hezkou večeři s trochou šampaňského na přípitek. Potom jsme zkoušeli zpívat. Je dost těžké najít jednu píseň, když je kolem vás na sto různých jazyků... a pak si šel odpočinout."
