Když se v roce 2002 chystala policie na pražský summit NATO, spisovatelka Eva Kantůrková se rozepsala o tom, jak jí to připomíná dobu před listopadem 1989. Jak pochopitelné – pendreky tehdy, pendreky dnes. Když dnes informování o procesu se žháři z Vítkova hradnímu poradci Petru Hájkovi připomíná informování o komunistických procesech v 50. letech, připomíná zase mně Petr Hájek Evu Kantůrkovou.
Policejní mašinerie, nasvícená Johnovým majáčkem, se dala do pohybu a porodila myš: pekelné stroje na pražských lucernách se ukázaly být neškodnými diodami, jež nalepovali dva devatenáctiletí mladíci, kterým je předala „osoba blízká“. Jejich trestní stíhání „například pro obecné ohrožení nebo šíření poplašné zprávy“ je velmi nepravděpodobné, krabičky likvidují pyrotechnici, náklady jdou do statisíců. Vinu za reklamní akci, jež se z tajemných krabiček vyklubala, si přehazuje zadavatel O2 s agenturou McCann Erickson. A kvůli tomu se ministr vnitra s blikajícím majáčkem srazil s tramvají? Jak se ukazuje, ani Radek John není tak pošetilý. Ve skutečnosti se totiž tramvaj připletla do cesty jeho spěšnému přesunu na diplomatickou recepci. To se může stát kdekterému ministrovi, ne ovšem ministrovi za Věci veřejné, který sliboval voličům, že bude všude jezdit hromadnou dopravou. A vůbec, ministr vnitra má každých 36 vteřin zatýkat dalšího korupčníka, a ne trajdat na nějaké party. Johnova smůla by možná obměkčila i kámen, ne však nás. Je jen spravedlivé, když populistu dohoní jeho vlastní předvolební demagogie. Co dohonilo pražského sociálního demokrata Pocheho? Že se pokusil o daňový únik, když svůj sponzorský dar straně rozepsal jako členský příspěvek na několik dalších členů? Že to bezelstně prozradil reportérům Hospodářských novin? Anebo že nevěděl, že se sponzorské příspěvky nedaní, takže si celou machinaci, jež skončila jeho odstoupením z kandidátky, mohl odpustit? Hloupost má mnoho podob. Nelze mezi nimi přehlédnout ani tu, že skutečnosti, že strany sponzorské dary nedaní, si nebyli zprvu vědomi ani investigativci z HN, jak vyplývá z přepisů jejich telefonátů s Pochem, které bezelstně otiskli. Zbývá už jen přiznání, že to nevěděl ani autor těchto řádek.
Rozhodnutí nobelovských akademiků poctít Maria Vargase Llosu je o to chvályhodnější, že mezi latinskoamerickými favority podle těch, kteří si vsadili na výsledek u britské sázkové kanceláře Ladbrokes, figuroval také Uruguayec Eduardo Galeano, oblíbený autor Huga Cháveze. Ovšem jeho šance odhadoval Ladbrokes na 66:1, zatímco šance Václava Havla na 35:1. Toho předstihl i Bob Dylan (33:1). Věčně favorizovaný Milan Kundera to tentokrát dotáhl na pouhých 50:1, což je horší než Arnošt Lustig (40:1).
O autorovi| MARTIN WEISS, komentátor LN
