Temelín je bezpečný. Navíc se česká ekonomika bez nového energetického zdroje při obnově své ekonomiky neobejde. Temelín je proto nutný.
Tuto mantru jsem opakoval často, velmi často. Ne proto, že bych byl fanouškem jaderné energetiky, ale proto, že jsem to měl jako český konzul ve Vídni v popisu práce. Nezasvěcený pozorovatel by se mohl domnívat, že toto mé tvrzení bylo syntézou mnoha podrobných studií, které jsem jako český diplomat musel mít plně k dispozici. Nebylo tomu tak. Byl to stručný pokyn, který jsem respektoval.
A tak jsem jej opakoval, stále a dokola. Nepřesvědčoval jsem jen rakouské politiky a úředníky, ale i běžné Rakušany, kteří se po návštěvě České republiky přišli na českou ambasádu rozdělit o své dojmy. Psala se devadesátá léta. Zdevastovaná infrastruktura, rozpadající se městečka a vesnice, děravé silnice v pohraničí lemované zástupy prostitutek a cizokrajných trhovců byly běžnými kulisami doprovázejícími jejich cestu do zlaté Prahy. Tato osobní zkušenost je nepřesvědčovala o vyspělosti společnosti, jež poněkud samolibě a vrchnostensky sdělovala sousedům i světu své úspěchy při ovládnutí jaderné technologie. Příliš mi proto nevěřili. A tak ten hloupý místní sedlák, který však ve skutečnosti neměl méně informací než český diplomat, startoval svůj traktor a jel se na hranice postavit do cesty kolonám výletníků. Naše ujišťování mu přestávalo stačit a chtěl vědět více. Nedivil jsem se mu.
Osud tomu chtěl, že jsem se nedlouho po skončení mise v Rakousku ocitl jako konzul v Tokiu. Na Temelín se mne zde již nikdo neptal. Ve stínu tokijských mrakodrapů si pochybnosti o naprosté bezpečnosti energie z jádra připouštěl jen málokdo. Temelín byl pro Japonce cosi nezajímavého na druhém konci světa. A blízká Fukušima byla ještě velmi daleko.
Nevím, zda je Temelín bezpečný. Koneckonců ani o japonských jaderných elektrárnách by se ještě před nedávnem nikdo neodvážil tvrdit opak. Jedno však vím jistě. Že rakouský traktorista udělal svého času pro otevření nezbytné diskuse o této otázce více než celá česká diplomacie.
O autorovi| Petr Vacek, právník a diplomat
