Ocitli jsme se před problémem, který v Hlučíně pomalu narůstal celé roky, aniž by ho kdokoliv řešil. Žádné řešení totiž nemohlo uspokojit všechny, naopak - každé vždy někoho omezovalo. Tím problémem bylo a bohužel stále zůstává parkování.
Zatímco ve velkých městech museli k nepopulárním opatřením sáhnout už dávno, tak v našem městečku, které má místy i vesnický charakter, se nějaký zásadní zásah stále odkládal, až zůstal na nás. Auta stála v úzkých ulicích historického centra, takže nemohli projet záchranáři ani vozy svážející odpady. První vlnu nevole mezi lidmi vyvolali městští strážníci, kteří na můj pokyn začali dávat špatně parkujícím automobilům upozornění za stěrače. Pro auta takto vytlačená z uliček ale nebylo ve městě dost parkovacích míst.
Po konzultacích s odborníky a na základě zkušeností z větších měst jsme se rozhodli rozšířit počet parkovišť vyhrazených pro místní obyvatele na parkovací karty, aby měli kde nechat své auto, když přijedou z práce. Cenu karty jsme určili na 1200 korun za rok, což se opět setkalo s protesty občanů města.
A v té chvíli jsme své původní rozhodnutí zrevidovali a cenu pro okrajové části města jsme snížili na 360 korun za rok. To se dnes ukazuje jako nešťastný krok, protože karty pro některé lokality jsou zcela vyprodány, přitom na mnoho místních se nedostalo. Karty za cenu, která je tak nízká, že zcela ztratila svůj regulační účel, si totiž koupili i lidé, kteří je vůbec nepotřebují, protože třeba vlastní garáž, nebo parkovací prostor na vlastním pozemku. Před tím nás přitom odborníci varovali. Na budoucí reprezentaci města, ať už se voliči opět rozhodnou pro nás, nebo pro kohokoliv jiného, tak čeká nelehký úkol. Snad ho zjednoduší koncepce parkování ve městě, jejíž zpracování už jsme zadali. Měla by minimálně zabránit tomu, aby se naši případní následovníci nedostali do podobné šlamastyky jako před čtyřmi lety my.
Další dilema, v tomto případě naštěstí s dobrým koncem, jsme řešili v souvislosti s investicemi. Začali jsme připravovat finančně náročnou revitalizaci prostoru kolem našeho kulturního domu včetně vybudování nového odbočovacího pruhu a opravy přilehlého parkoviště. Pak nám na veřejném fóru obyvatelé města řekli, že za nejdůležitější považují vystavění dvou tělocvičen v městských částech Bobrovníky a Darkovičky. Děti tam chodily na hodiny tělesné výchovy do naprosto nevyhovujících prostor, sportovci si pronajímali sály, kde to jen šlo. Obě městské části na své tělocvičny čekaly už mnoho let. Upřednostnit jednu z nich bylo v podstatě nereálné. A pustit se do tří velkých investičních akcí v jednom období se nám jevilo opravdu hodně odvážné, když samozřejmě musely běžet i další opravy a stavby. Abychom to všechno stihli, museli jsme nejprve připravit projektovou dokumentaci a v roce 2017 zahájit všechny tři stavby najednou. V rozpočtu by ale nebylo dost peněz a nikdo z radních nebyl zrovna ten typ, co by byl zvyklý dělat cokoliv na dluh. Rozhodnutí využít období nízkých úrokových sazeb a vzít si na stavbu tělocvičen bankovní úvěr tak padlo až po náročných diskuzích.
V září jsme otevřeli obě tělocvičny a udělali radost nejen dětem z obou místních škol, ale i sportovcům, kteří tělocvičny rychle plní i v odpoledních termínech. Okolí kulturního domu září novotou a děti se tam v horkých dnech chodí ráchat do vodotrysku.
Nejdůležitější ovšem je, že finanční kondice města je i přes nejvyšší investice v novodobé historii Hlučína nadále skvělá. Jak zaznělo ve zprávě finančního výboru na zářijovém zasedání zastupitelstva, rozpočet města je zdravý, zadluženost Hlučína je nízká a je předpoklad, že tento trend bude pokračovat i v následujících letech.
Pavel Paschek, starosta Hlučína , Občané pro Hlučín
