Lidovky.cz: Dva týdny nazpět jste ještě nebyli rozhodnutí, zdali do voleb jít. V tu chvíli jste dávali dohromady dokumenty pro ministerstvo vnitra. Hnutí ‚Tak jo!‘ tedy konečně žije?
Petr Bouška (PB): V těch dvou týdnech se udála spousta věcí. Řešili jsme administrativní věci spojené se vznikem hnutí, sbírali podpisy, komunikovali s lidmi uvnitř hnutí, oslovovali sympatizanty s žádostí o pomoc, budovali pracovní skupiny na všechna možná témata, dělali jsme spoustu rozhovorů pro různá média, například vícestránkový rozhovor s naším expertem Lexem Paulsonem, který má za sebou kampaň pro Baracka Obamu a Emmanuela Macrona, a v neposlední řadě oslovovali různé osobnosti a jednali o možném propojení s lídry všech proevropských progresivních liberálních stran.
Lidovky.cz: To muselo být náročné. O čem tyto dva týdny byly ale nejvíce?
PB: Ano, asi nejnáročnější dva týdny mého života. Jednání probíhalo od časného rána až do pozdních ranních hodin, schůzky jsme si domlouvali třeba i na půlnoc po návratu z Jablonce, či na druhou ranní kvůli nabitému programu během dne.
JUDr. Martin RozumekMartin Rozumek je absolventem Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Od roku 2002 je ředitelem Organizace pro pomoc uprchlíkům, z.s. (OPU). V letech 2001-2002 pracoval v Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) v Praze a pákistánské Kvétě. V letech 2005-2009 působil v advokátní kanceláři MBN. V současné době se věnuje zejména realizaci mezinárodních projektů v oblasti migrace, lidských práv a politické participace. Několik let vedl aktivity OPU v Gruzii. Je aktivní v Evropské radě pro uprchlíky a exulanty (ECRE) se sídlem v Bruselu a v rámci Konzorcia nevládních organizací pracujících s migranty v ČR. Byl předsedou Výboru pro práva cizinců při Radě vlády ČR pro lidská práva a v roce 2016 založil v Praze Centrum demokratického vzdělávání, z.ú. Je ženatý, má dceru a syna. |
Pokoušeli jsme se na poslední chvíli o propojení středových sil s cílem jít do voleb společně, netříštit síly, a zamezit propadnutí hlasů, ať už by ta duhová aliance byla s námi či bez nás, to pro nás nebylo podstatné. Věděli jsme, že jako nový hráč na politickém poli můžeme sehrát roli mediátora a pokusit se docílit toho, co se doposud nepodařilo. Ač to v jednu chvíli vypadalo nadějně, nedostatek času a odvahy, historické rozpory, možná i nějaká ta ješitnost či kapka malichernosti a zejména stranická rigidita způsobily krach možné aliance. Nicméně jsme se s našimi partnery z jiných stran shodli na tom, že situace je natolik vážná, že určitá forma spolupráce, nejspíše povolební, je žádoucí, a těšíme se na ni. Jde o to zahodit svá ega, nesoustředit se na to, co nás rozděluje, ale na těch 90 % co spolu sdílíme. Uvědomit si, co je důležité a pokusit se o spolupráci. Ale abych odpověděl na vaši otázku, ‚Tak jo!‘ žije!
Lidovky.cz: Do data 15. srpna jste museli odevzdat kandidátky, abyste se mohli se svým hnutím pustit do volebního utkání podzimních parlamentních voleb. Jak probíhalo odevzdání?
PB: Teď vás asi překvapím. Po důkladné konzultaci uvnitř hnutí, se sympatizanty i s partnery z konkurenčních politických stran jsme se rozhodli netříštit síly. Hnutí ‚Tak jo!‘ se letošních voleb účastní jako nekandidující subjekt. Budeme nadále pracovat na programu, budeme dělat kampaň za naše proevropské ideály a pragmatické progresivní vize a jsme ochotni nabídnout i určitou pomoc během kampaně stranám jako jsou například Zelení, Piráti či STAN.
Nejde nám o funkce ani o miliony za volby. Uvědomili jsme si, že abychom dosáhli našeho cíle, jít do těchto voleb by bylo kontraproduktivní. Vstupem nového subjektu na politickou šachovnici by mohly propadnout hlasy pro Zelené, Piráty, i STAN. I kdyby se nám podařilo získat například 10 % hlasů, spousta lidí ze stran, se kterými chceme po volbách spolupracovat, bychom tím naštvali a oslabili reálnost toho propojení, o které nám jde.
Lidovky.cz: Jaký je tedy Váš cíl, když se letošních voleb nezúčastníte?
PB: Už 21. června, kdy jsme seděli v Paříži na terase se stratégy hnutí En Marche! (pozn. red. hnutí Vpřed Emmanuela Macrona), jsme si uvědomili, že účast ‚Tak jo!‘ v těchto volbách je jen jednou z alternativ abychom dosáhli vyššího cíle, o který nám jde. To, co nás donutilo opustit naši komfortní zónu a motivovalo nás založit hnutí, je vytvořit jakousi celonárodní platformu ‚Tak jo! Jdeme společně!‘, která si klade za cíl sjednotit středový proevropský progresivní liberální proud. Další cíle byly a jsou oslovit osobnosti, které se politiky štítí, ale rády pomohou s budováním občanského hnutí, zapojit ty nejkvalitnější možné experty do tvorby konkrétních pragmatických tézí i dlouhodobé vize pro Českou republiku, a hlavně zapojit širokou veřejnost do procesu.
Setkání zakladatelů hnutí Tak jo!, mezi nimiž byl i Petr Bouška (vlevo) s Martinem Rozumkem (uprostřed).
Lidovky.cz: Jak jste k této myšlence přišli? Co přesně Vás dovedlo k tomu, že tohle je Vaší prioritou?
PB: Vzhledem k tomu, že dlouhodobě žiji ve Švýcarsku, kde vnímám, že politici jsou jen služebníky lidu, tak pro mne bylo asi největším šokem posledních týdnů, jak jsou politické špičky v České republice odříznuté od lidí, jaká apatie a nedůvěra panuje mezi lidmi pro všechno, co je politické, a jak každý vidí za vším jen ten nejhorší možný úmysl. Vášně, nedůvěra, strach a nenávist nás svírají. A to ať už se jedná o názor na lidi, kteří utíkají před válkou či hladem, tak o názor na ty, kteří by snad chtěli do politiky, aby vykonali službu lidu, a nehledali koryto.
Je to logické, po tom co naše země zažila za zklamané naděje, ale pro budoucnost České republiky je to více než kritické. Utvrdilo mne to v tom, co jsme si řekli již v Paříži, a co nás k založení hnutí vedlo. Jak už říkal Masaryk: „Tož demokracii bychom už měli, teď ještě nějaké ty demokraty.“ Bez zapojení lidí naše země vzkvétat nebude. Chceme-li budovat demokracii pro 21. století, nemůžeme jí budovat bez lidí.
Lidovky.cz: Vraťme se ale k lídrovi. Již předtím jste tvrdili, že do voleb bez lídra nepůjdete. Znamená to tedy, že jste toho pravého lídra pro hnutí nenašli?
PB: Role jednoho jediného silného úspěšného lídra je u nás přeceňována. Všechny PR agentury vám řeknou, že ve východní Evropě musíte mít figuru silného lídra, stejně tak jako v zemích, které mají prezidentský systém jako Francie a USA. Ano, fungovalo to, ale ve 21. století je to dle mého názoru anachronismus. Nemáme prezidentský systém, participace lidí na rozhodování je celosvětovým trendem, a už dorazila i k nám, viz například desítky participativních rozpočtů, co se z ničeho nic objevily i v České republice.
Čeští Macronovci zakládají hnutí. Na nalezení lídra mají ale jen deset dní |
Lidovky.cz: Opravdu hnutí ‚Tak jo‘ žádná tvář reprezentovat nebude?
PB: Role lídra spasitele fungovala naposledy u Andreje Babiše, jenže on tím spasitelem není, a jeho voliči to začínají poznávat. Čas lídrů spasitelů s ním odejde do učebnic historie, a toto století už bude časem občanských lídrů. Proto hnutí ‚Tak jo!‘ nikdy neusilovalo o svého Emmanuela Macrona, ale o své ‚Makrónky‘ a ‚Makróny‘, kteří jsou jedni z nás. Až půjde hnutí ‚Tak jo!‘ do voleb, možná za rok, možná za dva, tak představí lídrů deset, možná více. Budou mezi nimi jak známé osobnosti, tak i běžní občané, kteří se podíleli na tvorbě vizí, ale které nikdo nezná. Ale dobře, chcete alespoň jedno jméno, tak vám ho prozradím. Jednou z tváří hnutí bude Martin Rozumek. V příštích týdnech představíme další.
Lidovky.cz: Nyní bych se chtěla zeptat, jaké jste z toho měl pocity Vy, pane Rozumku?
Martin Rozumek (MR): Beru svoji roli jako závazek a velkou příležitost přesvědčit veřejnost o smysluplnosti projektu Evropské unie a potřebě přiblížení EU svým občanům. Mám, podobně jako hnutí En Marche! (Vpřed) za cíl zapojení veřejnosti jak do politiky na národní úrovni, tak do potřebných reforem na úrovni evropské. Participace našich občanů ve veřejném životě, propojování lidí napříč zeměmi a generacemi a velmi přátelské a úzké vztahy se spojenci z Německa, Francie a dalších západních zemí jsou klíčové.
Lidovky.cz: Jaký nejdůležitější úkol Vás jako lídra čeká a také hnutí obecně? Jaké jsou další kroky, kterým se teď budete muset postavit čelem?
MR: Přesvědčit naše spoluobčany, aby nerezignovali na politiku, zapojili se do budování dlouhodobé vize pro Českou republiku a pomohli nám dotvořit participativní formou pozitivní, nekonfrontační program ‚Tak jo!‘ plný zajímavých vizí. Chceme společně významně posunout naši zemi směrem k inovativní a sociálně spravedlivé společnosti s minimem korupce a respektovaným postavením v Evropě i ve světě.
Inovační potenciál našich lidí například ve vědě a technice je vysoký. Není také tak složité řadu dobrých nápadů fungujících ve Švýcarsku, Holandsku nebo třeba Rakousku úspěšné použít v České republice. Důležité je pro ‚Tak jo!‘ téma rovného postavení žen ve společnosti - jsem feminista - a také lepší participace znevýhodněných osob a menšin ve společnosti. Nikdo by neměl žít v sociálně vyloučených lokalitách nebo neřešitelných dluhových spirálách.
Setkání hnutí Tak jo!
Lidovky.cz: V posledních dnech se vyskytly spekulace o tom, zdali je miliardář, matematik a bojovník proti korupci Karel Janeček, ředitel Demokracie 21, ve které pracujete i Vy sám, pane Bouško, nějakým způsobem svázán s hnutím. Je to tak? Pakliže nikoli, proč se začaly takové spekulace objevovat?
PB: Karel Janeček neprodává koblihy, ale snaží se s pomocí moderních technologií dát lidem možnost ovlivňovat své okolí v rámci projektů Demokracie 21 v mnoha zemích Evropy i světa. Jeho cílem je, aby se lidé více zapojovali do politiky a projekt Prezident 21, který má za cíl zvednout zájem o prezidentskou volbu, či například participativní rozpočtování, s kterým Demokracie 21 pomáhá v mnoha českých i světových městech, jako například v New Yorku, jsou toho důkazem.
Proto je přirozené, že se Karel Janeček o politiku zajímá, a vzpomínám si, že kdysi například podporoval stranu Zelených či STAN, nepletu-li se. Takže ano, Karel Janeček projektu, který má za cíl propojovat proevropský progresivní směr a zapojit lidi do rozhodování, fandí. O hnutí ‚Tak jo!‘ se dozvěděl až v momentě, kdy už o něm vědělo spoustu jiných lidí, mezi kterými byli i členové jiných stran. A to proto, že jsem se ho zeptal, jestli mu moje osobní aktivita nevadí.
Lidovky.cz: Chtěl být pan Janeček sám členem, popřípadě dokonce jedním z lídrů hnutí? Byla taková možnost někdy tzv. „na stole“ pro kruh zakladatelů hnutí?
PB: Že by chtěl být lídr? To naštěstí nehrozí, nehodil by se na to. A nebavilo by ho to. Stejně tak si nedokážu představit, že by chtěl být Karel Janeček poslancem, a to ze stejných důvodů. Nicméně si jeho podpory vážím, a dokázal bych si představit, že se Karel Janeček nějak časem zapojí jako jeden z mnoha občanů do platformy ‚Tak jo! Jdeme společně!‘. A pokud by nám umožnil v konzultacích s občany použít hlasovací platformu D21 pro hlasování členů a sympatizantů platformy ‚Tak jo! Jdeme společně!‘, bylo by to skvělé doplnění k participační platformě, o jejímž využití právě jednáme s hnutím En Marche! (Vpřed). Právě pro ně bychom se rádi staly českými partnery v jejich snahách o vytvoření celoevropské sítě proevropských progresivních hnutí pro příští evropské volby.
