Právě čtete nový sloupek. Sloupek s hvězdičkou. „Sex ve městě“ se totiž neodehrává jen na Manhattanu, ale i v Praze. Je-li vám méně než osmnáct, rozhodně nečtěte dál
Klaudie
Máme takový rituál. Každý čtvrtek v podvečer se s Helenou scházíme - minulý týden mě vytáhla na in-liny do Letenských sadů. Po hodině kličkování mezi kočárky, cyklisty a důchodci se psy jsem se Heleny zeptala, co je nového. „Tomu nebudeš věřit. Poprvé v životě jsem to dělala v hodinovém hotelu.“
Cože? Od Heleny jsem zvyklá na ledacos, ale tohle jsem nečekala. „No co koukáš, děti vysedávají celý večery v obýváku u počítače, copak já si tam můžu někoho přivést?“ zaprotestovala. To má pravdu. S manželem se rozvedla už před dvěma lety a od té doby neměla skoro ani jeden večer pro sebe. Děti zkrátka nevymažeš. Ale hodinový hotel? Není to už trochu moc? Přesto mě detaily zajímaly: hlavně s kým, ale taky kde? Nevšimla jsem si, že by v Praze byly někde cedule s nápisem Hodinový hotel.
„No, s Robertem. To je takovej motorkář, o tom jsem ti ještě neříkala. Zavolal mi a řekl, že se sejdeme za hodinu na Kulaťáku. Čekala jsem, že skočíme na drink do hospody, jenže on mě popadl za ruku a ani nevím jak, stáli jsme před vchodem, nad kterým visela tabule Hodinový hotel.
„A to ses nebála? Vždyť se skoro neznáte! A co kdyby tě tam někdo viděl?!“ vyděsila jsem se. Já bych tam asi nešla. Dokonce i sexshop na Letenském náměstí obcházím po protějším chodníku... Nejsem prudérní, ale představa, že mě kolega potká před výlohou s nápisem Erotic City, patří k mým nočním můrám. Natožpak hodinový hotel!
Helena moje strachy evidentně nesdílí. Naopak. Odbyla mě s tím, že jsem moc ustrašená (já!!!), a barvitě mi vylíčila, jak to v takovém hotelu chodí. Tak předně: nedoporučuje se chodit bez předchozího objednání. Musí se tam předem zavolat a rezervovat pokoj (stačí na křestní jméno). Mohlo by se vám jinak stát, že tam nebude místo, tedy vlastně postel. Tyhle hotely jsou totiž dost populární, obzvlášť o polední pauze. A ačkoliv se to nezdá, Praha je jich plná. Platí se předem.
„Na hodinu to stálo pětistovku, jenže se ukázalo, že tam neberou karty, a Robert u sebe neměl peníze! Takže jsem svůj první hodinový hotel musela nakonec zaplatit sama,“ smála se Helena. Pořád čekám na ty pikantní detaily. Nezklame: „Na zdi byl pověšený plakát s tygrem a v rádiu, které jsme nedokázali vypnout, hrály odrhovačky z Evropy 2.“ A Helena pokračovala: „Myslíš si, že se dá milovat na vodní posteli?“ mrkla na mě a hned si odpověděla: „Nedá. Je to příšerný. Šplouchá to, studí to, a jakmile se jednou propadneš, tak už v tom dolíku zůstaneš.“ Ta představa mě rozesmála. Ale stejně mi vrtalo hlavou: nepřipadala si Helena tak trochu jako lehká holka? Obzvlášť poté, co mi vylíčila, že na pokoji byla i pouta, biče a další propriety, které si člověk obvykle spojuje s bordelem.
Milování v hodinovém hotelu se mi prostě zdá už trochu moc. Jenže kde je hranice normality? Je normální milování v posteli, ale v parku už ne? Když mě někdo pozve na romantický víkend do Chateau Mcely, tak se to považuje za hoch nóbl, ale kdybyste někomu řekli, že jste byli v hodinovém hotelu, tak se na vás bude dívat jako na úchyla. Kdo určí, co je morální a co amorální? Helena to neřeší. Bere to jako zábavu. Někdy jí ten její přístup závidím. Protože i když mi představa milování v hodinovém hotelu připadá trochu ujetá, musím přiznat, že mě zároveň i dost vzrušuje.
***
k
Klaudie 32 let, svobodná, někdy až moc. Perfekcionistka, která chce všechno -skvělou práci, partnera i děti. Jenže s nikým dlouho nevydrží. Miluje čerstvý chleba s máslem, svoji práci a sex.
h
Helena 39 let, rozvedená matka dvou dětí, které jí přerůstají přes hlavu. Děsí ji nadcházející čtyřicítka, a tak se snaží užít si života, dokud to jde. Miluje snídaně do postele, svoji práci a sex.
