Čtvrtek 25. dubna 2024, svátek má Marek
130 let

Lidovky.cz

Hola, hola, Brusel volá!

Česko

DISKUSE

Skoro to vypadá, že funkci eurokomisaře bude muset Česko nakonec někomu vnutit. Ti, kteří by pro ni byli vhodní a přijatelní, o ni buď nemají zájem, anebo ten zájem neumějí dát najevo. Ukazuje to ovšem jednu obecnější vlastnost. My v Česku máme rádi, když jsme k vysokým postům „povoláni“. Když nám zazvoní telefon a ten, kdo má jejich obsazení na starost, nás přemlouvá slovy, že jsme ti nejvhodnější, nebo ještě lépe jediní možní kandidáti. Chvíli hrajeme divadýlko, předstíráme, že si to rozmýšlíme, a teprve pak jakoby váhavě souhlasíme. Naproti tomu například takový Američan si o funkci, kterou chce dělat a na kterou si troufá, jednoduše řekne.

V tomto ohledu je Vladimír Dlouhý spíše typický Američan. Tomáš Ježek kdysi vyprávěl, že právě takhle si řekl o svůj vstup do politiky. Prý přišel do tehdejšího Občanského fóra a řekl: „Já jsem Dlouhý z Prognostického ústavu a měl bych být ministrem.“ Zda to tak bylo, nevíme jistě. Ale Vladimír Dlouhý měl svou kariéru vždycky pod kontrolou. Když jsme s ním s kolegou Milanem Šímou dělali v roce 2006 rozhovor, vyprávěl celkem otevřeně, jak dva roky předtím přišel nabídnout sám sebe do služeb ODS. Ale Topolánkovo vedení neprojevilo patřičné nadšení, a tak zůstal v byznysu, konkrétně ve službách investiční banky Goldman Sachs. Stejně nabídl své angažmá před pár týdny premiéru Fischerovi.

Zájem o funkci přece patří k předpokladům, že ji daný člověk bude vykonávat dobře. Známý americký manažer Jack Welsh napsal, že když si vybíral své podřízené a nemohl se mezi nimi rozhodnout, vybral nakonec toho, kdo ho nejvíc „obtěžoval“ a funkci chtěl, zkrátka byl nejvíc „hladový“. Někdy je to důležitější než formální předpoklady. To jen v Česku se nám to zdá tak nějak nevkusné a přehnané.

Vladimír Dlouhý by byl z mnoha důvodů vhodný kandidát. Zcela jistě by neudělal ostudu jako před pěti lety nešťastný Kužvart. Bruselu by mohl být nepohodlný pro svou názorovou blízkost s Václavem Klausem a s ním sdílenou skepsi k EU. Ostatně ve zmíněném rozhovoru sám o sobě prohlašoval, že je mužem nepopulárních názorů. Tázán na příklad, odpověděl mimo jiné: „Považuji Evropskou unii za katastrofu.“ Nemyslím, že někoho takového mezi sebe bruselští suveréni chtějí.

Za normálních okolností by bylo dobré někoho jako Vladimír Dlouhý do Bruselu poslat. Tedy pokud by v zemi byla silná politická vláda v čele s premiérem, který ve vztahu k EU reprezentuje většinový názor společnosti (ať už jakýkoliv) a dokáže se domluvit i s kontroverzním a provokujícím prezidentem. Ale takový luxus bohužel nemáme. Ono by nevadilo být rebely EU. Problém je v tom, že počínaje nevydařeným předsednictvím a konče tahanicemi kolem Lisabonské smlouvy dáváme navenek signál jen o tom, že jsme zmatená a popletená země, která sama neví, jestli něco chce, anebo nechce.

Tak jako většina podařených kandidátů na eurokomisaře.

O autorovi| MILOŠ ČERMÁK novinář, Jazykovou ordinaci uveřejníme opět příští pondělí ; MILOŠ ČERMÁK novinář

Autor: