Sevřené kriminální drama z prostředí terapeutické komunity pro narkomany mělo řadu debutantských chyb – ale taky drajv a snahu natočit něco jinak a po svém, které jsou u českých prvorežisérů málokdy k vidění.
Sedláčkovi se však i po takovém úspěchu nepodařilo s dalšími seriózními tématy prorazit. Podle svých slov na základě těchto pokusů pochopil, že pokud chce lidem říkat vážné věci, musí na ně jít „přes smích“.
Výsledkem jsouMuži v říji – komedie ze skutečné jihomoravské vísky Mouřínov, kde končí silnice. Její obyvatelé by se však rádi stali obcí „průjezdní“, a proto na sebe představitele státu i Evropskou unii upozorní uspořádáním Mistrovství Evropy ve vábení jelenů. Jedním z nich je totiž Franta, který v téhle disciplíně nemá konkurenci. Chystání velké události a její průběh se stanou pozadím, na němž se střetnou osudy mnoha postav, ukážou se jejich motivace a projeví jejich povahy.
O trochu méně jedovatý smích Jedním z nejznámějších filmů postavených na tom, jak se při velké události v malé obci domácí „odkopou“, je Formanovo mistrovské dílo Hoří, má panenko. Sedláčkův snímek nedosahuje jeho téměř nesnesitelné jízlivosti a krutosti (ani to neměl v plánu), ale rozhodně se mu blíží vtipností a pronikavostí postřehů o lidských náturách včetně té naší společné, národní.
Snímek zabydluje pestrá paleta postav pečlivě odpozorovaných ze života a přehnaných tak akorát, aby stály jednou nohou ve skutečnosti a druhou v jemné absurditě. Zasmušilého Františka hraje minimalisticky Jaroslav Plesl. Nekomplikovaného moravského starostu výtečně vystřihl Pavel Zedníček. S mnoha obsazenými herci Sedláček pracoval už ve svém debutu. Výkony nejzářivější nicméně patří Jaromíru Hanzlíkovi, který se do českého filmu vrací po mnohaleté pauze a jehož ustaraný podnikatel Hanák má vesnici pod palcem, a Igoru Barešovi, jenž si rolí bodrého českého premiéra vystavěl pomník.
Protože je to sám premiér, kdo na mistrovství přijede – v tu chvíli začne už tak zábavný film nabírat obrátky o řád vyšší. Epizodky venkovských příhod se spojí dohromady a snímek exploduje v panoptikálním finále, kdy se mistrovství zvrhne v ohňostroj šmíry a „vrcholným představitelům“ stékají po hlavách velkorysé dávky másla.
Muži v říji nemají podobně jako Pravidla lži klasický děj. Jsou mozaikou, jež spíš než na příběh sází na atmosféru a na jednotlivé situace. A v těch je Sedláček mistr. Při tréninku vábení v nočním lese, incidentu s autem na železničním přejezdu a hlavně ve zmíněném závěru se jeden směje nahlas, ale zároveň je mu zvláštně posmutněle. Oproti Formanovým filmům se tu totiž nepracuje tolik s trapností a při smíchu neběhá mráz po zádech. Sedláček, jenž se vedle režie opět podepsal i pod scénář, se od svých postav tolik nedistancuje, je k nim shovívavější, někdy jako by dokonce cítil lítost a melancholii.
Jedinou vážnější chybou filmu je jeho vizuální stránka. Kvůli ohavně zrnitému a nekoukatelně temnému obrazu divák mnohdy tápe, koho to na plátně vlastně „vidí“. A když kamera postavy zabírá z místnosti proti oknům, v čemž má prazvláštní zálibu, snímek ze změní ve hru siluet.
Oproti strohým Pravidlům lži mají Muži v říji potenciál oslovit daleko širší publikum. Tragikomické příběhy hrdinů a jejich vyústění by neměly zklamat ani ty, koho do kina přitáhne pouze lákavé obsazení. Sedláček, který už teď pracuje na dalším snímku s názvem Největší z Čechů, si vedle potlesku kritiky zaslouží i pořádný komerční úspěch.
***
HODNOCENÍ LN ****
Muži v říji ČR 2009 Scénář a režie: Robert Sedláček Kamera: Petr Koblovský Hudba: Tomáš Kympl Hrají: Jaroslav Plesl, Eva Vrbková, Jaromír Hanzlík, Marta Vančurová, Pavel Zedníček, Igor Bareš a další Distribuce v ČR: Bontonfilm Premiéra: 20. 8. 2009