Na jihu Itálie mají díky auxinu dvojí sklizeň lilků nebo rajčat ročně. V zimě sice nelétá hmyz, který by rostliny opyloval, avšak když se postříkají auxinem, znovu vytvoří plody, které se dají konzumovat, ovšem nejsou v nich semena.
Název hormonu auxin pochází z řeckého auxein, což znamená prodlužovat. Název získal díky schopnosti urychlovat růst rostlin a zvláště prodlužovat mladé části stonků.
Charles Darwin provedl roku 1882 experiment, jímž zjistil, že klíčící rostlina, jejíž špičku zakryl materiálem nepropouštějícím světlo, se neotáčí za světlem. Ovšem existenci auxinu prokázal až roku 1926 Fritz Went. Chemicky se auxin podařilo popsat až v roce 1936.
Auxin není ve všech částech rostliny přítomen stejnou měrou. Převážná část vzniká v růstovém vrcholu a do těla rostliny postupně a různě rychle putuje. Pokud se vrcholek odstraní, přestane auxin proudit stonkem směrem dolů a pupeny po boku stonku mohou postupně nahradit scházející výhon. Tento poznatek využívají zahradníci při řezu stromů.
V podzemní části rostliny podporuje auxin růst nových vedlejších kořenů. Proto je nepostradatelnou součástí všech přípravků používaných pro zakořeňování rostlinných stonkových řízků a při vegetativním rozmnožování rostlin.
