Život je plný záhad. Jednou z nich je pro mě brněnská restaurace Baroko, spolehlivě nejhorší podnik, který jsem zatím hodnotil. Paradox ovšem je, že tam mívají tak plno, že mi rezervace vyšla až na třetí pokus. Jenže ani obsazenost restaurace vždycky nemusí svědčit o její kvalitě.
Na obsazenost podniku měla určitě vliv předvánoční poptávka, sama o sobě by ale asi nestačila i přesto, že je restaurace přímo v centru Brna. Nepříliš nápadné dveře, které návštěvníky z Orlí ulice přivedou do prostorného sklepa minoritského kláštera, rozhodně nejsou žádný magnet. Baroko musí mít buď skvělou reklamu, anebo, což by bylo nejhorší, je prostě populární. Jenže popularita a kvalita spolu nemusí souviset. Hodnocením restaurace Baroko mám zároveň možnost ukázat téměř kompletní seznam chyb, které lze potkat ve všech těch oblíbených nebo ještě lépe „vyhlášených“ restauracích, kterým by se ovšem člověk hledající kvalitu měl raději vyhnout.
Je s podivem, kolik varujících informací sami na sebe předem prozradí na svých internetových stránkách. Mimochodem přehledný a aktuální web je bohužel to jediné, co jim mohu pochválit. Jakmile ale začnete hledat informace o tom nejdůležitějším, tedy o jídle, přicházejí první chyby. „Aktuální jídelní lístek (platný od 1. října 2009)“ na konci roku 2010 naznačoval, že šéfkuchař si se sezonní nabídkou jídel život nekomplikuje. Čím si ovšem život komplikuje, je spektrum nabídky, na kterou v jídelním lístku potřebuje 22 (!) stran. Tím jasně přiznává nejen to, že nevaří z toho nejlepšího, co konkrétní roční období nabízí, ale také to, že nevaří ani z čerstvých surovin a velmi pravděpodobně si musí vypomáhat instantními produkty, nejvděčnějšími to výrobky pro kuchaře líné nebo netalentované.
Po příchodu do restaurace se nám obsluha začala věnovat do dvou minut, ale už při objednávce to začalo skřípat. K lososovému tataráčku mi byl doporučen toast. Jednak jsem se podivil, že toast není součástí předkrmu za 149 korun, a následně jsem i s obsluhující slečnou užasl, že toast není ani v jídelním lístku.
Tatarák i polévka putovaly zpět do kuchyně Po více než půlhodinovém čekání na studený předkrm se ovšem ukázalo, že toast byl v podstatě zbytečný, protože tatarák byl nepoživatelný. Přesolená směs, ve které byl losos zastoupen pouze menšinově, se téměř netknutá odporoučela zpět do kuchyně. Při upozornění na nepoživatelnou nadvládu cibule a kapar se mi od obsluhy dostalo poučení, že tam žádná cibule není, že tam je přece pórek (jídelní lístek uvádí šalotku - pozn. aut.), a koruna byla nasazena konstatováním obsluhy „a věřte mi, že už jsem jedla stokrát horší než tento“.
Nevěřím.
Za studeným předkrmem byla do kuchyně odeslána i přesolená a umělým dochucovadlem „dochucená“ česneková polévka za 29 korun. Hlavní chody jasně ukázaly, že předvánoční zázrak se tady konat nebude. Pominu objednávání příloh zvlášť, stejně jako jednotnou zeleninovou oblohu z mrkve a pórku na každém talíři a jen suše konstatuji, že není pěkné vyrábět opékané brambory ve friťáku. Totální neschopnost kuchyně se v téměř krystalicky čisté formě projevila u steaku Ludvíka XIII. za 169 korun a jídle nazvaném „Brněnský drak“, který prodávají za 159 korun.
Jak je známo, na detailech záleží. Ne tak v Baroku. Místo steaku středně propečeného (medium) jsme dostali hodně odvážný „rare“, který byl i přes nedostatečné propečení velmi tuhý, a ještě jsme na něj byli chybně vyzbrojeni klasickým příborem. V popisu jídla inzerovaná grilovaná zelenina byla realizovaná pomocí jednoho, zhruba centimetr silného, kolečka cibule a jednoho malého kousku zelené papriky. Ovšem kečupem se nešetřilo. Spolu s lehce podušenou cibulí tvořil smutný pokus o omáčku.
Brněnský drak - „filovaná panenka potřená hořčicí, stylizovaná pomocí opečené anglické slaniny a nakládané okurky do tvaru draka“ - ve skutečnosti znamená naprosto vysušené maso zakryté silným plátkem opečené slaniny a celé je to zastříknuté hořčicí. Tedy celé ne, těžiště jídla spočívá v nakládané okurce, která je pomocí nastrouhaného křenu a kousků salátové okurky přetvořena do infantilní figurky, která díky celkovému uměleckému dojmu, ještě zesíleném absencí končetin dotyčného „draka“ říká pravděpodobně všechno o úrovni místní kuchyně. (Fotografie jídel viz. výše byly pořízeny následně, ne během hodnocení, kdy jídla odpovídala popisu - pozn. aut.) Napodruhé. A zase špatně Při druhé návštěvě jsme chtěli zjistit, jestli alespoň jejich české hotovky napraví šéfkuchařovu reputaci. Moravský guláš byl vyloženě mdlý, bez náznaku výraznější chutě. Bramboráčky nedosmažené a houskové knedlíky nechutně oschlé a jako takové poslány kuchaři zpět. Bohužel bez jediného slova omluvy, nebo snad dokonce slevy.
Vepřový vrabec za 99 korun byl smutný exkurz do závodní jídelny, tedy kašovité, převařené a nasládlé zelí, kterému sekundovaly lepivé bramborové knedlíky z prášku, a tak jediné potěšení bylo z té trochy masa.
Návštěvu restaurace Baroko mohu brát jako odrazový můstek do nového roku, protože je velmi pravděpodobné, že horší už to nebude. Neprofesionální obsluha, která nám naúčtovala i vrácená jídla. Kuchyně, která nevyprodukovala jediné jídlo bez závažných chyb a jako svou vizitku předkládá jídelní lístek, který je učebnicovým příkladem zdegenerované představy o gastronomii na úrovni. To jsou moje zásadní vzpomínky na restauraci Baroko, kam se už nikdy nechci jít najíst.
