Opravdový víkend jsem měl vlastně naposledy jako kluk. Po válce se v sobotu pracovalo, ale v neděli byl tatínek doma a byl sváteční oběd. Na to si maminka potrpěla. Maso ještě nebylo jen tak k mání, takže když se na stole vyskytla husa či řízek – to byl svátek! Jinak jsem po většinu svého života řádné víkendy neměl. Když jsem studoval filozofickou fakultu, měli jsme volného času habaděj i přes týden a randilo se i ve všední dny. Víkendy tak pro nás příliš neznamenaly. Jako spisovatel si dávám volno, kdy potřebuji, a po pravdě řečeno nemám tyhle soboty a neděle moc rád. Najednou se všichni věnují svým víkendovým rituálům a v ulicích je mrtvolně. I když u našeho domku je tomu naopak. Bydlíme na kraji lesa, a tak se tady po obědě procházejí rodiny z celého okolí a mezi stromy běhají psi, sportovci a houbaři. Nikdy jsem se nenaučil odpočívat, nejsem typ člověka, který by dokázal jen tak chodit nebo ležet a koukat do nebe. Nemám na to zkrátka povahu. Chození na houby mám ale rád, houbař jsem vášnivý, jenom ty potvory letos moc nerostou. A když už začnou, je v lese na každý metr lesa jeden houbař! Snažím se najít klidné místo, v lese se dobře přemýšlí. Jenže na druhou stranu, když je v něm člověk dlouho sám, myšlenky se začnou točit v kruhu. Něco kloudného vymyslí, ale pak se to najednou zadrhne a dál to nejde. Proto je dobré mít nějaký cíl a houba je cíl ideální. Taky je fajn si s někým povídat a přitom se rozhlížet po slibně vypadajícím mlází. I když nasbírané houby jíst moc nemusím, nikdy po nich nešlapu.
S výjimkou muchomůrky zelené. Hodně houbařím taky v lesích kolem naší chalupy. Než jsme ji koupili, klidně jsem se sebral, nasedl na vlak a vystoupil prostě někde, kde se mi to líbilo. Dnes je těžké sehnat někoho, kdo by na houby chodil se mnou. Manželku ani nikoho z příbuzných to bohužel moc nebaví.
Když jsem byl mladší, rád jsem taky o víkendu chodil na fotbal, fandil jsem Bohemce, ale už jsem to vzdal, protože je to na druhém konci města. Když je člověk starší, tak ho všechny tyhle věci tak nějak přejdou. Léta jsme v neděli chodili do kostela, ale ani to už neděláme.
Víkendy vlastně vnímám jen podle manželky, která má v týdnu práci, takže o sobotách a nedělích se snažíme chodit na procházky. Ano, tak jak to dělají lidé ve starším věku!
O autorovi| zaznamenala Linda Kholová
