PRAHA Soubor Dušana D. Pařízka, sídlící v Divadle Komedie, vstupuje nyní do krajně nejisté sezony, neboť čtyřletý grant na provoz mu končí 31. 12. 2009. Pražské komorní divadlo sice vykazuje setrvale kvalitní umělecké výsledky, ale současný systém udělování dotací nebere ohledy na to, že fungující divadelní organismus musí dramaturgicky pracovat ve velkém časovém předstihu. Dramaturgický plán sezony 2009/2010 je tedy připravený, ale zda bude realizován, v této chvíli nelze potvrdit. Podtitulem „Staří hrdinové, nové světy – noví hrdinové, staré světy“ odkazuje sezona na zlomové historické okamžiky 20. století, přičemž zvláštní těžiště vytvářejí meziválečná éra, rok 1989 a kulturní střety současnosti.
Osmou sezonu v Divadle Komedie tedy otevře projekt Dušana D. Pařízka Goebbels/Baarová, který je originálním pohledem na vztah nacistického ministra propagandy a české herečky. Režisér a autor scénáře se tu snaží pojmenovat i to, jak se stalo, že dogmatickému a zrůdnému programu NSDAP podlehly davy.
Goebbels? Ještě větší sociopat, než jsem si myslel Inscenace má dvě části: ideový základ první vychází z textu Goebbels. Samomluva německého režiséra a dramaturga Olivera Reese, který autor v roce 2005 inscenoval v Deutsches Theater Berlin. Druhá část s názvem Baarová je pokusem o poslední „výpověď“ Lídy Baarové, v níž Dušan. D. Pařízek zpracoval vzpomínky, výroky a rozhovory této kontroverzní postavy českého a německého filmu. Titulní role ztvární Martin Pechlát a Gabriela Míčová.
Dušan D. Pařízek použil ve svém scénáři již zmíněný text Olivera Reese. Ten jej sestavil z deníkových zápisů a projevů Josepha Goebbelse jako výsostně dramatický text, v němž se odráží sled situací, emocionálních zvratů, politických machinací a válečných konfliktů od Goebbelsova mládí až po jeho sebevraždu. „Je mi líto, že to musím takto nazvat, ale je to stejně tak zdrcující, jak strhující je výchozí materiál. Strohý a neobvykle precizní jazyk, postupem času čím dál tím nelidštější postoje, očividná lhostejnost a chladnokrevnost působí. Pán myšlenek třetí říše byl vynikajícím agitátorem. Scénář Olivera Reeseho je toho obrazem,“ vysvětluje Pařízek. Podle něj je potěšující, že i zosobněné zlo může mít svou slabou stránku. „Slabinou Josepha Goebbelse byly ženy. Jednu ze svých životních rolí sehrála v této souvislosti Lída Baarová. Jestli vůbec, tak se mi příběh Josepha Goebbelse zdá jen v tomto kontextu lidsky uchopitelný. Goebbels jí naprosto propadl. Přesto se o ní ve svých denících zmiňuje jen na dvou místech. Její jméno jsem – při pozorné četbě – objevil pouze jednou. Jeho vztah s Češkou, která mu na veřejnosti svými patriotickými výstupy dělala tu a tam ostudu, nebyl žádoucí. Intimní sféra zde zasahovala do politiky, poměr mezi dvěma lidmi se stal otázkou mezinárodních vztahů.“
Představitel Goebbelse Martin Pechlát říká, že se pilně připravoval a studoval všechny dostupné informace o své postavě „Musím říct, že jsem se v něm mýlil: je to daleko větší sociopat, než jsem si myslel. Bylo těžké nad ním nezlomit okamžitě hůl a připustit si ho k tělu. Je zajímavé zkoumat politický vzestup muže, který se projevoval od mládí jako radikální fanatik a antisemita. Ptám se, jak mu mohlo celé Německo – a v počátcích dokonce zahraniční vlády – naletět. Jak říkám v inscenaci, byl Goebbels pravděpodobně skutečným umělcem lidové psychologie, který dokáže každý den a každou hodinu naslouchat srdci svého národa,“ uzavírá.
